Aktuality

7. května Po strašně dlouhé době, poprvé od srpnových Nočních hrátek, vyrazila jsem s blonďákama na závody a na pejskařský "prodloužený" víkend. Na Slovensko jsme vyjížděly už v pátek ráno. Společnost na cestě nám dělala Verča s Ernym a Biánkem, kterou jsem ukecala na poslední chvíli, aby si nenechala Šintavský pohár ujít ;-) Počasí se od rána netvářilo dobře naladěno pro outdoorové aktivity, cestou víc pršelo než svítilo sluníčko, ale po příjezdu do Kempu Loděnice jsme stihli ještě zasucha postavit stany, přístřešek, domečky pro psy...než se spustil grandiózní liavec, dokonce i v přístřešku jsme chvíli stáli po kotníky ve vodě, který umožnil v prvním běhu odběhnutí první poloviny kategorie small...a na zbylé se už nedostalo, protože na parkuru začalo vznikat moře a páteční běhy musely být zrušeny.  S ohledem na zdraví psů i zdraví lidí jsem byla jen ráda, protože běhat za takových podmínek by s sebou neslo mnohá rizika. I přesto, že jsem se na parkur nedostala, byl pro mě pátek velký den. Po dvou letech očekávání a obav došlo na měření paní Fu. Kees Stoel po skutečně dlouhém a opakovaném přeměřování jako konečnou oficiální výšku mé "malé" holčičky stanovil 42,2 cm a oficiálně jí tak pasoval na medíka :-) :-) :-) Díky tomu jsem měla i bez běhání co oslavovat!
V sobotu ráno vykouklo sluníčko a těšilo nás svou přítomností až do nedělního odpoledne. Poprvé mě čekal start po boku dvou psů a těšila jsem se, jak si nabité dva dny pořádně užiju. Před prvním během s paní Fu jsem byla nervózní, jako už dlouho ne, i když jsem si to zakazovala...nějak se to nedalo ukočírovat. Fu z toho byla trochu vykulená, zaváhala na kruhu, čistě jsem si ji diskla v tunelu, opatrný byl i slalom, ale měla jsem z blondýnky moji malé radost :-) Následujující jedničkový jump v podání naší dvojce už tak krásný nebyl...disk při mých špatně a pozdě provedených zádech a pak zasekávačka na látkáči, se kterým Fu zatím nemá nejvíce zkušeností. Do třetího běhu dne jsme spolu již nenastoupily, při koupání (pobíhání po břehu, když se ostatní psi koupali, Fu se totiž zásadně na veřejnosti nekoupe) si Fu odřela kůžičku mezi prsty na zadní nožce a rozhodla se stát marodem. Chodila po třech a tvářila se děsně nemocně ;-)
Abruška v sobotním prvním běhu předvedla divadlo, co už dlouho ne...nerozuměla povelům a rozhodla se pro provozování autoparkuru... Následně se ale pochlapila a předvedly jsme spolu dva doběhy, jeden s laťkou, druhý čistý...čímž mi kapánek vylepšila náladu :-)
Fu se rozhodla být handycapovaná i následující den, chodila po třech a tvářila se jako pejsek s mnohačetnou frakturou, všichni na ni soustrastně koukali a ona si to snad i užívala, potvora. Neměla jsem jinou možnost, než ji z nedělních běhů odhlásit :-( S Abrunkou jsme se pak vrátily na naši standardní vlnu...tři běhy...tři čisté disky :-( Nevím, asi se to agility nikdy běhat nenaučím...hlavně ale, že pejsek je spokojený ;-) Na výborném pocitu z víkendu to však nic nemění, po dlouhé době jsem byla zase na závodech, užily jsme si pohodový víkend v té nejlepší společnosti...co víc si může člověk přát!
Večer po příjezdu domů si Fu vzpoměla, že pejsek má nohy čtyři a trojnohá je leda tak židle od klavíru...tak třeba za rok na Šintavě předvede lepší morálku ;-)
Videa budou, možná po víkendu...zatím se stále chystá diplomka k tisku, takže na stříhaní videí nějak nezbývá čas :-)

11. dubna Dvojzkoušky na Zetoru, které jsme si v zimě tak krásně naplánovaly, jsme na jaře do programu z časových důvodů nenacpaly, takže už to tak vypadá, že pani Fu čeká velká premiéra spojená s měřením začátkem května na Šintavě. Snad se do té doby aklimatizujeme na Orlovské podmínky a dostaneme se i k nějakému pořádnému trénování...ano ano, čtete správně, velké brněnská atrakce "jé, podívej, to je maminka a její miminko" se před Velikonocemi nejspíš na trvalo přesunula zpět do mého rodného města. Přede mnou leží poslední meta mého vysokoškolského studia, obhajoba odborné práce, tak snad se všechno zadaří a koncem června si vysloužím odměnou za šest let strávených na Univerzitě diplom...musím říct, že letošní rok byl náročný a těším se převelice, až přijdu o studentský status. To vše jen informačně, aby řeč nestála...brzy snad podám nějaké zajímavější informace o akcích a výsledcích, sama se moc těším, až je budu psát ;-)

2. února V době mé nepřítomnosti oslavily obě naše šeltinky narozeniny...Fu 2. a Lily 3. :-) Jsou to už velké holky, i když na to mnohdy nevypadají a stále se dokážou chovat jako štěňátka nejštěňátkovatější. Holčičkám přejeme jen to nejlepší...ale to jim přejeme a dopřáváme každý den, i když právě narozeniny nemají ;-) Můj pobyt ve škole se pomalu, ale jistě krátí...povinnosti s tím spojené se však množí...takže blonďáci si užívají svůj "rok prázdnin" opravdu naplno, ale aby to nevypadalo, že furt jen sedíme doma na zadku s knížkama v klíně (popř. že doma neležíme s knížkama pod hlavou, což je někdy častější jev), udělala jsem malé doplnění kalendáře akcí, kam se chystáme a kde snad s trochou toho štěstí budeme k vidění...nějaké fotky a videa....ráda bych, ale pokud se k jejich zpracování nerozhoupe naše budoucí maturantka, dočkáte se jich nejspíš až dámy s titulem...ale však léto tu máme za chvíli, ne?

29. prosince Slíbila jsem si, že do konce roku stihnu ještě jenu aktuálku, jen tak maličkou, aby všichni věděli, že žijeme, i když vysíláme velmi omezeně. Hold není volného času na zbyt (a že tentokrát to není jen nějaká chabá výmluva, ale holý fakt, škola mi dává do těla - a přitom by mi měla dávat hlavně do hlavy) a pokud se nějaký najde, snažím se ho věnovat aktivně blondýnkám. Věřím, že až bude na světě moje diplomka a zbývající čtyři státnice k tomu, bude na světě hned veseleji a volný čas se rázem namnoží. Abruška má teď rekreační období, protože tréninky v hale nejsou pro ni úplně to nejoblíbenější...zato s Fu se dále věnujeme trénování, byť já pomalu propadám beznaději, že pokud se ráno neprobudím s lepším tělem, nikdy to moc valné nebude, a s úsměvem na tváři vzpomínám na chvíle, kdy jsem si jako "zkušený" ( dneska tvrdím spíš že silně naivní) agiliťák pořizovala svého druhého psa, tu šeltičku, která bude běhat agility...šeltička by běhala, což o to, ale já nějak nepopadám dech, nohy se mi pletou (a to by po mě prosím ještě pěkně chtěli, abych se orientovala na parkuru, věděla kde se v pravý čas otočit, natočit a jako perličku navíc abych věděla, kde se právě nachází můj milý pes) a nechtějte mě vidět ráno po tréninku, když se hrabu z postele. Obdivuju všechny, co dokáží ladným pohybem čistě překonat parkur a na konci se ještě radovat z výborného času...den za dnem...čím dál víc...smekám před všemi, kteří mají tu vůli, odhodlání a hlavně dar přírody, že se dovedou pohybovat i jinak než hroch vypuštěný z transportní bedny.
A jinak, pokud se do Nového roku neuvidíme, neuslyšíme, nebo já nevím co by jsme se ještě mohli, pak vám za celý Škovroňky team přeju všechno nej nej nej do roku 2012, úsměv na tváři, ať se vám každý den rozzáří (a ještě by se mi k tomu rýmovalo "a psí chlupy na polštíři") :-)

5. prosince Už čtvrtý týden trávíme "na severu" a každý z nás si to užívá po svém...Abruška lenoší, tu a tam výchovně zapůsobí na šeltičky, ale jinak pilně plní úlohu hodného pejska. Lily a Fu dle možností řádí na zahradě, na vycházkách, doma...prostě všude, kde se dá a někdy i tam, kde se to dost dobře nedá. Kýťa vzorně chodí do školy a já ještě vzorněji "praxuju" na veterině. V rámci volného času se věnujeme domácímu trénování, i když světelné podmínky tuto činnost úplně nepodporují a kolikrát se stane, že ráno vyrážím za tmy a domů se vracím zase až za tmy...ještě že už za chvíli bude zase jaro...a pak léto...:-)

31. října Léto je nenávratně pryč (teda to letošní, ale další tady bude za chvílí) a může se zdát, že jsme upadly v zimní spánek...leč není tomu tak...jen se u nás prostě neděje nic vyjímečného a neobvyklého. Počet šelem v rodině stále konstantní - tři kousky, počet pilně se učících škovroňek také stále neměnný - kousky celé dva (ale pozor, mě už do cíle zbývá pouze pět státnic, z původního počtu šesti...kdežto chudák Kýťa na svou maturitu a přijímačky stále vzorně čeká...můžeme tak maximálně závodit, která z nás tuhle pakárnu bude mít dřív z krku). Takže ve studijních pauzách procházkujeme, výletujeme, trénujeme, odpočíváme...ale aby byla přeci jen nějaká ta novinka, vrhla jsem se konečně na fotky z červnového výletu do Berlína. Berlínská zoo se letos stala cílem mým, ale také Kýťouškovým, takže vám obě můžeme výlet za hranice směle doporučit :-) A pokud přeci jen raději zůstanete v teple domova, mé fotky jsou k dispozici zde :-) Hrochům zdar :-)

25. září Včerejší OBI Collie & Sheltie cup v Prostějově klapnul na jedničku. Na "vině" jsou nejspíš proklatě rychle se blížící státnice, takže nějaké ty zkoušky s matadorem Abrou mé nervy pocuchat nemůžou. Lidí bylo v Prostějově pomálu, takže vážně komorní akce se 14 účastníky a minimem čumilů, Abrunka měla před devátou hodinou komplet odcvičeno a já se mohla bez výčitek natáhnout na sluníčku a užít si babího léta, které kéž by nemínilo končit. A jak vypadal náš výkon? Zatím náš nejlepší pokus v OB-Z (asi platí nějaká nepřímá úměra, čím míň cvičíš, tím líp cvičíš). Odkládání v sedu za plný počet, odkládání v lehu kupodivu za nulu - Abra pobavila všechny zcela nepochopitelným sednutím si z lehu (většinou to bývá naopak), a když stevardka zavelela:,,Psovodi ke psům!", vydala se ke mě (asi ji budu muset vysvětlit, kdo je v našem teamu pes a kdo psovod) :-) Chtěla napínat, aby se rozhodující souboj Abra versus Erny odehrál na place při individuálních cvicích. Chůze u nohy, klasicky trochu předbíhání a motání se pod nohy. Přivolání OK. Odkládání za lehu...dnes nebyl lehací den, nebo v Prostějově nebyl lehací terén, čert ví...takže druhá nula. Box byl nepatrně rozvážnější, ale splněný správně a přesně. Nesený aport OK, jen jsem se při odebírání málem zabila o kuželku. Aport přes překážku - moje mínusové body, protože jsem měla v tělěsné výchově dávat větší pozor, když se probíralo házení. Nebo jsem možná ráno po tréninku neměla tolik řešit, že se bojím, že si činku křivo hodím...protože jsem si ji odhodila tak blbě, že prostě skočit překážku směrem pro aport by byla děsná objížďka. K potěšení všem si ale překážku při zpáteční cestě skočila, takže aspoň pět bodů nám aport vynesl. Mile mě potěšila rozlišovačka, která Abře prostě jde, vždycky ji měla ráda, a včera ji bezchybně předvedla i po roce, kdy ji vůbec netrénovala. Zde se jasně potvrdilo, že co se v mládí naučíš...:-) Polohy opět poznamenala nechuť ležet, takže povel navíc...ale udělala mi zlatice radost, protože celá naše práce na place se nesla v radostném duchu, s vrtícím chvostem a chvílemi nepatrně anarchistickou náladou, prostě šikulka :-) A protože po nás jdoucí Erny předvedl o trochu více anarchie, vyhrála Abra mezi dlouhosrstkama :-) Absolutním vítězem se stala Evička se Zairou, které nastupovaly ve dvojkách a předvedly famózní výkon, fakt že jo...holky letošní sezónu naladily na vítěznou vlnu a já jim moc a moc přeju, aby v tomto duchu pokračovaly dál, protože je radost se na ně dívat. Zazvonil zvonec a pohádky je konec...na jaře se na vás všechny budeme na akcích těšit v plné síle a parádě, snad už ve třech :-)

Neváhejte a nakoukněte :-)

5. září Poslední "agility akce" letošního roku je úspěšně za námi, stejně jako mé nejspíš poslední letní prázdniny s prázdninovým statusem. Teď nás čeká fůra učení a pak taky trénování, aby jaro mohlo proběhnout ve velkém stylu :-) Ale hezky popořádku...na tour de Republika, která započínala seminářem v Havlovicích, pokračovala na Nočních hrátkách a končila v Brně, jsem se vydala zcela netradičně jen s jednou blondýnou (hárající Fuzzy zůstala doma s páníčkem) a Abra si tuto "jedináčkovskou" jízdu docela užila. Aby nám nebylo smutno, sbalily jsme s sebou ještě Peťu a Spikyho. V Havlovicích se přidala ještě Káťa s Káťou, čímž byl náš "Koryfej gang" kompletní ;-) Seminář s Finy jsem si užila jako divák, i když chvílemi jsem litovala, že jsem na poslední chvíli odolala lákavé nabídce účastnit se jako "aktivní běžec", Fu by se určitě taky nezlobila. "Severský" pohled na agility se mi líbil a také skutečnost, jak krásně všichni psi na semináři pracovali mě utvrdila v názoru, že to nebyl ztracený čas. A zatím co v Havlovicích nás trápilo tropické počasí, v Praze jsme si užili i pořádnou dávku deště, zimu...finálové běhy chvílemi připomínaly bahenní zápasy, v neděli to na parkuru vypadalo jako po řádění partičky divokých prasat, ale odpoledne už jsme do auta nakládali suché stany. Uteklo to rychleji než by člověk čekal, ale poslední dobou mívám pocit, že se všechno nějak plaší a peláší kupředu.

23. srpna Aby bylo jasné, že nekecám...video pro Zambovku a případné další zájemce je připraveno a k dispozici zde. Použila jsem pár "podařenějších" záběrů z tábora na Zetoru, ale berte to s nadhledem, hlavně z mé strany je to pořád takové nějaké všelijaké. Zatím co Abra byla a je ochotná tu a tam nějaké to "flákáníčko a poleveníčko" tolerovat, u Fuzzy stačí sebemenší zaváhání a je...úplně jinde, než je vaše ctěné přání ;-) Rozdíl mezi holkama je na parkuru (a nejen tam) obrovitý - i když vypadají jako matka s dcerou :-) Paní Fu je pro mě stále výzva, na čtyřech nohách, s úsměvem na tváři...prostě moje malá blondýnka.  Pavel Košek, jehož stránky už dlouho a ráda navštěvuju, před nedávnem napsal krásnou větu, která říká víc než tisíc slov (nejedná se o reklamu na čokoládové bonbóny): ,,Proplout čistě a v max.tempu parkur je zážitek a všechno, co se dá dělat, je pro to něco dělat." Za tu mu patří velký, obrovský DÍK!

22. srpna Prázdniny se řítí do finále, čeká nás závěrečná série akcí (seminář s Finy a Noční hrátky), po kterých bude následovat zhruba půlroční "výluka", po kterou náš volný čas naplní škola a příprava ke státnicím. Pokud vše zdárně dopadne, můžete se na jaře těšit na Abruščin comeback a premiéru malé lištičky Fu.
Od poslední aktualizace jsme nezahálely, máme za sebou tábor u Olinky na Zetoru, dovolenou s pánečkem na Šumavě, zlatou svatbu babičky a dědy, a pár dnů opravdového a nefalšovaného lenošení doma. Videa a a fotky se v počítači hromadí, leč čas je mým úhlavním nepřítelem...ale neboj Péťo Zambovko, myslím na tebe a video speciálně pro tebe nachystám ;-)

17. července V rychlosti, ve zkratce, aby to náhodou nevypadalo, že zahálíme...protože my naopak absolutně nestíháme. Začínám se těšit na chvíli, až zůstanu pár dní na jednom místě, prostě jen tak, bez balení a vybalování...a ona né a né přijít. Pomalu, ale jistě, se začínají vzájemně kombinovat akce "psí" a "studijně-pracovní", což ve výsledku představuje pořádný kolotoč ;-)
Úvod července byl letos zasvěcen Moravia open, přestože i letos byla naše účast v ohrožení, obětovaly jsem ve finále jen páteční zkoušky. Počásí nepřálo, sluníčko nehřálo...a vzhledem k tomu, že jsem si věci balila už týden do předu, byla mi moje taštička naditá kraťásky absolutně k prdu ;-) Co se závodů týká, užila jsem si je, hlavně teda jako divák a pozorovatel...s Abkou se nám dařilo/nedařilo. Já jsem byla až na pár okamžiků s běhy spokojená, i když tentokrát všechny propojoval výsledek DIS. Pomalu, ale jistě, začínám odhalovat nejslabší stránku našeho běhání, čímž je má vlastní koncentrace, kterou stačí vytratit na malou chvíli a všecko se sype jak domek z karet...stává se mi to skutečně docela často, že jsem u jedné překážky myšlenkově už na té následující a ejhle, všechno je jinak, než si to člověk vybásnil. Každopádně závody ode mě získávají velkou jedničku a myslím, že se snadno zařadí do kalendáře nastálo :-)
V návaznosti na Moravia open proběhl v Rožnově pod Radhoštěm seminář s Krisztin Kabai, na který jsem se v únoru hlásila s Abrou, ale tajně jsem doufala, že by ho mohla odběhat už Fu...to, co se běhalo, bylo pro agilitní mládě ovšem přespříliš, což by v kombinaci s tím, jak mě hlava nestíhala, zaručeně nedělalo dobrotu, takže vzorně dle zaslané přihlášky nastoupila na plac v pondělí i v úterý Abra. procvičovali jsme vedení, vedení, a zase a znova vedení. Byla jsem až zaskočena, jak se zdánlivé pasti mohly stát naprosto neškodnými při použití správného vedení psa. přišlo mi neuvěřitelné, jak snadno a rychle se některé "fígle" naučili psi, kteří nikdy podobným stylem neběhali...což mě opět utvrdilo v mé teorii, že dobrý handler s průměrným psem zaběhne mnohem lépe než průměrný handler se špica psem :-) V parkurech byla spousta míst, o kterých jsem silně pochybovala, a nakonec to prošlo bez zaváhání, Krisztin nás učila, jak vést psa hladce, lehce, jemně, po ideální dráze...jen v úterý odpoledne už dávala Abra nepatrně najevo, že její silový fond se blíží na nulu, ale jsem ji holčičce nesmírně vděčná, že to se mnou oba dny zdárně odběhala, protože jako divák bych si seminář takhle naplno neužila ;-)

Videa mám, dodám...už jich slibuju víc než dost, víc než dlouho...ale dočkejte času, jako husa klasu :-)

27. června Představte si, že by v létě začal padat sníh! Jemný! Kokosový! Jako Rafaelo :-) Nenechte se zmást, nenarazili jste na reklamní propagandu, ale snažím se nějak uvést mé povídání o uplynulém chatařském weekendu, který jsme tentokrát obohatili o Noční výplaz na Lysou horu. Chatařilo se na dvou frontách, Lily a spol. na Ostravici, blondýnky a jejich parta v Janovicích, sraz jsme si dali hezky na vrcholku :-) V obou údolích to vypadalo stejně, chlapům se nechtělo, ale ženské byly neoblomné. Hvězdná obloha byla příslibem pěkného počasí, bohužel se postupně začaly hvězdičky z oblohy vytrácet a před finálovým stoupáním nás zastihlo nejen blýskání a hřmění, ale z oblohy se navíc začal snášet snížek...naštěstí se blondýnky nevzdávají a v teple hospůdky jsme byly co by dup ;-) Na zpáteční cestu se počasí umoudřilo, ale blonďákům se natolik zalíbilo vytahování paničky do kopce, že se této kratochvíle nechtěly vzdát ani cestou dolů, takže jsem se druhý den málem ani nepostavila na nohy, jak mě to brzdění zmohlo...budeme to muset ještě nějak vychytat ;-)

Předcházející víkend jsem v doprovodu blondýnek strávila ve Skochovicích, kde se náš hvězdný tým, Marťoš a Abrouš , pokoušel něco zaběhnout na Mezinárodním poháru plemen. Pokoušel je zcela správné slovo, protože snaha byla veliká, ale velmi často převládala nad finálním efektem ;-) Zařekla jsem se totiž, že s Abrou zkusím běhat jako v tréninku...protože nějak nevidím smysl v tom, proč bych si měla přes týden lámat hlavu nad provedením všech možných toček, otoček, stahovaček a fintiček, když se o víkendu zmůžu ze strachu maximálně na to čelo? Nebylo to tudíž všude tip ťop, ale spousta okamžiků mi udělala upřímnou radost. V pátek jsme měly klasicky pátek: dis, dis ;-) Sobota začala v pátečním stylu: dis, ale pak se to začalo slibně rozjíždět, podařilo se nám čisté agility do součtu dvojic, s jednou odmítačkou jsme doběhly jupm pro družstva a nejvetší radost mi udělalo sobotní štafetové finále dvojic, kde jsme hájily spolu se Zdeňkou a Berkou čest roughies. Myslím, že chlupatice se za nás vážně stydět nemusí, podařil se nám čistý běh (ale nepřeju vám zažít takový pocit zodpovědnosti, jaký jsem cítila před startem, kdy jsem to holkám vážně nechtěla pokazit), který ve finále vynesl krásné šesté místo, což za závodníky z Ruska považuju za ohromný úspěch ;-) Neděle se pak nesla v duchu pátečního dne, čili jeden dis na agility jednotlivců (hold "někdy ten kdo spěchá, se domů nevrací" a kdyby panička chvíli posečkala, mohlo být vše jinak) a zkouška postavená zcela na radůstku a zaběhnutá s chybou na náběhu, za kterou mohla stejně jako v předchozím případě moje nedočkavost a potřeba být někde honem honem. Alespoň jsem si mohla nedělní finálové běhy užít dosytosti jako divák a fanoušek bez nějakých těch povinností :-) A protože se nám akce a její myšlenka líbila, a protože na tento bláznivý nápad nejsem sama, možná vyrazíme příští rok do Švýcarska, kde by s trochou štěstí a paniččina talentu mohl dostat prostor i blonďák junior.
Videa...až se dostanu ke zpracování ;-) Což s ohledem na blížící se cestu do Berlína a následující Moravia open vidím nejdříve na příští týden...ale poslední prázdniny si člověk musí trochu užít ;-)

Za tým holek Škovroňek vám přeju krásné a ničím nerušené léto plné dobrodružství :-)

24. května Možná by nebylo od věci, aby organizátoři psích akcí v propozicích uváděli větu: Pozor, cvičák se nachází vedle střelnice! V neděli to nebylo zdaleka poprvé, co jsem se s touto skutečností setkala (ono se není čemu divit, dům by tam nikdo dobrovolně nepostavil a ti blázni s čoklama jsou vděční za jakýkoli kousek zelené trávy;-)). Naštěstí jela Abruška na seminář o cvičení na míčích do Olomouce jen jako doprovod a celodenní kanonádu přečkala v bezpečí svého domečku, i když jsem se na začátku trošku bála, jestli ji z toho neklepne pepka - na druhou stranu, jestli měla někdy nastat chvíle desenzibilizace, bylo to právě teď :-) Fuzzy to naštěstí měla na párku, její klasický úsměv od ucha k uchu a nekonečná radost z bytí na planetě Zemi představovaly záruku příjemně stráveného dne...a taky že jo. Seminář byl zajímavý, i když se psicema na míčích nějakou tu dobu doma cvičím, nějaká ta videa jsem viděla a články prošla, stejně není od věci si věci poslechnout znovu, doplnit si mezery a případně se inspirovat tím, co dělají jiní. Střídaly se části vykládací s těma praktickýma, kde naše malá Hujerka s chutí a radostí zvládla všechny úkoly a ještě se tvářila, že by chtěla nášup :-) Já jsem se rozhodla, že naši míčovou výbavu rozšířím o čočku (na tu už si brousím zuby nějaký ten pátek, pro Abru by byla ideální, na Eggu si pořád není úplně jistá) a o ježečky...jednou...až našetřím o:-)

11. května Na úvod celého dnešního povídání: Abruška oslavila v pondělí už čtvrté narozeniny (to to letí). Přejeme ji jediné - zdraví, hodně zdraví - všechno ostatní (jako plnou misku, dobrodrůža, výlety, milé spolubydlící) můžeme zařídit a ovlivnit ;-)

Pátek byl velký den, projevily se ve mě tatínkovy baličské geny (je vidět, že jsem dávala pozor, když naši pětičlennou rodinku balil na čtrnáct dní do Fiata Punto i s koly, jídlem a kočárkem) a zdárně jsem překonala maminčino heslo o tom, že medvěd se do popelnice nevejde! Nacpala jsem do mé "popelnice" tři medvíďata (Abku, Fu a Spikyho), koníka Arga k tomu a ještě se našlo místo pro mě, Péťu a naše zavazadla. Autíčko funělo, seč mu síly stačily, ale na Šintavu nás zdárně dovezlo. Pan GíPíeSka zase zlobil a snažil se nám celou cestu naznačit, že v pátek nepracuje, ale protože už jsem na ty jeho výmysly docela zvyklá, všechno ze zálohy jistila ještě stará dobrá papírová kámoška :-)
Načasování vyšlo báječně, takže jsem si před prvním během stihly postavit stany, ubikaci u parkuru, přivítat se s Káťou a hlavním "koryfejem" Magdou, vyvenčit psy, Argo navíc zvládnul ještě posvačit rybku, kterou mu chvíli před tím brácha Spiky rozválel, takže o zábavu nebyla nouze :-) V pátek nás čekaly celé dva běhy, jump a zkouška. Abra měla pátek a podle toho to vypadalo. První běh jsem nechápala, co tam ten happy pes předvádí (dalo by se to nazvat jakou autoparkur)...druhý běh už to bylo kapánek lepší, ale disk nás neminul ;-) Sobota už byla kapánek lepší, pejsek se koncentroval, ale parkury byly chvílemi velmi těžce běhatelné a panička to tu a tam trošku vypustila (zasloužila by na prdel, lenora líná)- což blonďák vždycky zkušeně využil. Ranní zkouška se nám povedla zaběhnout jen s jednou laťkou, zbylé běhy byly více či méně čisté disky ;-) A prý aby mi nebylo líto, že rybou to smrdí jen ve stanu u sousedů, našly si holčičky jednu pořádně jetou a vypořádaly se s ní po svém...prý když BARF, tak pořádně! V neděli dopoledne nás zaskočila bouřka (prostě nemůže vydržet pěkné počasí celý víkend), jeden běh jsem s Abráškem absolvovala v dešti, následující dva sice "nasucho", ale disky si na nás stejně počíhaly. No co už, na vydařeném víkendu (a že se teda vážně povedl) to nic nemění :-)
Nějak jsme víc drbaly než kamerovaly, takže videa mám všeho všudy dvě, času mám málo, páč zápočty a zkoušky se nemilosrdně blíží, ale slibuju, že se na to v nejbližší době vrhnu! Ale co si budeme nalhávat, takové drbáníčko je někdy důležitější než kamerování 8-) Děkuju Peťi, Magdě, Kátě a všem čtyřnožcům (Abce, Fu, Spikymu, Argovi, Pigošovi, Žabce, Judě a Axe) za báječnou společnost a snad příští rok vyrazíme zase obdivovat maďarské a rakouské agiliťáky na Slovensko (protože těm to teda běhá)!

14. dubna By mě vážně zajímalo, kdo rozhodnul, že zajímavé akce budou vždy jeden víkend v měsíci, pokud možno v hojném počtu, a pak bude po zbytek volných dnů ticho po pěšině? Su nasraná...Moravia Open, akce na kterou se skoro celý rok těším, jak tam budu čumákovat na elitu a do počtu "závodit" je v ohrožení. Kurňa!
A jinak jen pro doplnění, Škovroňky se nenudí. Kýťa se připravuje s madame Lily na OB - Z, na semináři se seznámily s dogdancingem, minulý víkend vzorně vedla kruhy na výstavě v Ostravě, oslavila osmnácté narozeniny (už je to stará ženská) a ráda by do léta složila zkoušky na osobního šoféra paní Potterové. Tak snad ji auto přestane brzo škytat...;-) Brněnský sektor se naplno vrhnul do trénování, největší tragéd z celého týmu je ten dvojnohý chudák, co vlaje za psem, nestíhá, funí, tečou mu sliny z huby, rudne mu hlava...prostě tragédie. Paní Abra si to užívá, najednou panička stíhá na parkuru všude být, všude blondýnu doprovodit a ještě si ji pochvaluje :-) Fu se zatím tváří tolerantně, o adpoci k jiné "mámě" zatím žádost nepodala...jojo, ještě že všichni toužíme po rychlých psech ;-) Jinak se pomalu ale jistě blíží poslední zkouškové, páneček dokončuje závěrečné práce, takže o zábavu není nouze :-) 

26. března Po dnešním dni máme Mikulovské dvojhrby za sebou. A pokud by mělo platit heslo: ,,Konec dobrý, všechno dobré!", pak si dovolím tvrdit, že úspěšně ;-) Parkury stavěl Petr Dostál, před kterým bych na tomto místě chtěla smeknout, protože jak jedničky (které jsem měla možnost vidět), tak naše dvojky byly parádní. Hodně prostoru, obtížnost přiměřená kategorii, každý parkur nabízel více možností řešení, daly se využít i obtížnější prvky vedení, žádné krkolomnosti, plynulost, běhavost...přesto skýtaly dost prostoru na diskvalifikace :-) Mé zoufalství z minulého měsíce, kdy jsem snad ani neměla pořádnou chuť běžet, protože má hlava to nebrala, bylo to tam. I když po zimě není pořádně natrénováno (Abra hold není halofil), šly jsme do obou běhů s chutí a oba se nám podařilo doběhnout do cíle. V prvním padla k zemi laťka a blondýna se vznesla na zóně (6. místo VD), ve druhém nevím, kde nastala chyba, každopádně ve výsledku zapsaná byla (7. místo V). Latě podle mého zůstaly na svých místech, takže nejspíš zase nějaké nadnášející kouzlo nad kladinou...asi se budu muset filosoficky nad tímto problémem zamyslet ;-) V součtu obou zkoušek si paní Abra vysloužila jako bonus třetí místo. Ale že se mi dneska dobře běhalo...
Mimo to všechno krásné běhání jsem ráno využila příležitosti nechat si změřit paní Fu. Číslo 41 zdá se mi pěkné, uklidňující, povznášející...kéž by bylo také číslem konečným ;-)

25. března Přidávám fotky z víkendu: první várka, druhá várka.
Pro motivaci jedna ilustrační, nazvala jsem ji: Kterak Lily chtěla být taky blondýnkou :-)

Varování, toto není madame Potterová po zásahu peroxidem, nýbrž lištička ze severního pólu!

23. března Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, jaké problémy s nožičkama má sestřička paní Fu - Fairy, byla jsem rozhodnutá nechat Fuzzynku v pravý čas pro klid duše zrentgenovat. A pravý čas nastal právě dnes! Využila jsem možnosti nechat blondýnu vyšetřit ve škole, takže až do chvíle, než ji začali uspávat, měla pocit, že se nic neděje a jedná se jen o běžnou výpravu za vzděláním. Nejprve ji byly vyšetřeny lokty, ramena a kyčle klinicky, jestli v kloubech není laxita a vše sedí jak má. Pak se to vše vyblejsko a výsledek mě mile potěšil, i když nebudu tvrdit, že jsem v něj nevěřila: DKK 0/0, úhly 109/108, bez známek změny (výsledky jsou "neoficiální", jelikož moje blond holka nejspíš s ohledem na výšku do chovu nezasáhne, ale vím, že vše bylo provedeno a posouzeno zcela podle pravidel a regulí). Takže hurá do víru běhání a skákání :-) I když jak řekl pan doktor Proks (a už jsem to od něj slyšela vícekrát, oni celkově u nás na škole nejsou agi fankub): ,,Agility nikdy není bez následků!"

14. března Jaro přišlo v pravý čas. Asi se mrklo do mého diáře, že nás čeká velká akce s názvem: chata, a předvedlo ty nejlepší kousky ze svého repertoáru...sluníčko, teplo, prostě pohoda. Blondýnky a černota byly v sedmém nebi, a s vyjímkou jedné naučné botanické procházky strávily víkend více méně výpravama ve třech po okolí (aneb pustíme psy na zahradu...jenže naše zahrada postrádá plot), frisbíčkováním a míčováním, sběrem zaječích bobků a obranou chaty před nájezdem divých koček z okolí. Na víkend do Brna přifrčí Kýťa s Liloušem, tak doufám, že se jaro hecne a předvede ještě nějaké ty krásné dny ;-)

26. února Agilitní sezóna 2011 budiž odstartována...a protože se říká: ,,První vyhrání, z kapsy vyhání!" držely jsme se zdárně tohoto hesla a zkonily jsme, co se dalo :-) Těžko říct, na co by bylo nejlepší se vymluvit! Jestli na skutečnost, že se Abra teprve v neděli vrátila z třítýdenního "rekreačního" pobytu v Orlové, nebo na mou rýmečku či na zcela žalostnou kondici mého těla, které by se sebou už vážně mělo začít něco dělat, protože až přijde na řadu "zlatá liška", nastane malér! A jako bonusová výmluvička, parkury rozhodčího Tomáše Glabazni nám nesedly. Při prohlídce první trati jsem se málem osypala nad množstvím čel, které se zde mockrát nabízely jako jediné možné řešení, výsledkem bylo sice páté místo, ale na chyby a odmítačky by tak tak stačily prsty na rukou. Druhý běh byl korunován svou závěrečnou pasáží, tunel mířící na náměstíčko mezi pět skoček...a teď si pejsku vyber, která se ti líbí, protože panička vlaje někde vzadu a pokouší se oběhnout kladinu, kterou ji někdo nepochopitelně postavil do cesty. S ohledem na pár neshod na trati se Abra rozhodla, že naše trápení právě v této závěrečné pasáži utne a regulérně se diskne :-) Hold i blondýny mají svou hlavu. Celá výprava do Mikulova byla završena výpravou do vinic v doprovodu Elfíka, Zamby a Enulky, kde blondýny přesvědčivě vyhrály soutěž o největšího hovnožrouta. Počasí vyšlo nádherně a Dáša ve velkém fotila, takže se těším na fotky.

21. ledna Zkoušky jsou v plném proudu, není času na hlupoty...aktualizace nestíhám...ale jednu si nemůžu odpustit, neboť náš lednový narozeninový boom se rozjíždí naplno ;-) Nejen, že včera oslavil narozeniny páníček a příští týden nás čeká velká párty na babiččinu počest, ale zítra to bude přesně rok, co se na svět poprvé podívala lištička Fuzzy Cat a v pondělí slaví druhé narozeniny madame Lily...všechno nej našim šeltičkám (nejvíc jídla, nejvíc kokinek, nejvíc lítání po venku, nejvíc procházek, nejvíc báječných zážitků, nejvíc zdraví) :-) ...holky, pusu vám dám osobně...

4. ledna Tramtadadááá...Fuzzoviny jsou na Světě :-)

1. ledna Hned na Nový rok si dovolím splnit jeden příslib z minulého roku. Vyjímečně se netýká čtyřnožců, ale mého psaní. Honzíku, máš je tady: Vydrýskoviny jsou na světě :-)

29. prosince Tolik jsem se těšila, že do konce roku 2010 přidám ještě Fůzí video, ale moje IT schopnosti mě zradily a stále nemůžu rozluštit "záhadu hlavolamu" s podivnou koncovkou videí vyrobených našim báječným "velkým" foťákem. Počítač se mnou nechce spolupracovat a pochopte, natolik renesanční člověk nejsem...takže musím počkat na pomoc moudřejších, kteří si ale válí šunky někde na chatě, takže musíme všichni počkat, až pořádně zapijou Nový rok, vrátí se ve zdraví domů a pak si na nás najdou chvilku času. Ale těšte se, je na co ;-)
Abruška má za sebou kastraci a další vyšetření očí, jehož výsledky mi moc radost neudělaly...můžu si jen přát, aby ji zdraví vydrželo co nejdéle to půjde, protože Paní Pejsková, jakou ona bezesporu je, si nic jiného nezaslouží!
S blížící se "novou sezónou" a taky s uveřejněním kvalifikačních podmínek na příští Republiku se zase rozvířily moje úvahy o možném přestupu do "trojek"...které se zatím odkládají na neurčito a možná na nikdy. Abruška je báječná, skvělá, moje...ale stále si nejsem úplně jistá, jestli by měla patřit mezi tu úplnou elitu. Jenže nikdy neříkej nikdy! (své vlastní nikdy už jsem totiž mockrát porušila: "Nikdy psa do bytu!" - mám tam dva, "Nikdy šeltii, chci velkého psa!" - dneska mám šeltii, i když krapánek velkou, "Já nikdy nebudu jezdit po závodech, chci to dělat jen pro zábavu!" - a podívejte,  v jaké jsem dnes šlamastice, hold každý z nás má nějaké ambice a bez cíle se nedokážeme zdokonalovat)
Zkouškové začíná a měla bych se učit...takže se pomalu začíná rýsovat plán akcí na příští rok a itinerář Fuzinčina trénování, která se už určitě nemůže dočkat, až se její role diváka (nemůžu říct pasivního, protože takového fanouška jste jen tak někde neviděli) změní na jednu z hlavních hrdinek tohoto příběhu (ale slyšet ji asi bude pořád). A pokud Abrušce přeju do dalšího roku hlavně a jen zdraví (to ostatní přijde s ním), u Fuzzy bych měla ještě jedno malé přání: "Holčičko moje, už ani cenťák navíc!" Já stejně asi nebudu mít klidné spaní, dokud míry téhle blondýny nebudou černé na bílém!
Zvládněte humbuk kolem Silvestra a v roce 2011 (to číslo mě docela děsí) na viděnou (s Fu určitě i na slyšenou) :-)

Jůůů, málem bych zapomněla, mám pro všechny nedočkavé překvápko! Nebo možná spíš pro všechny trpělivé, protože po půl roce nabízím ke shlédnutí pár fotek ze svatby :-) Autorem galerie nejsem já, takže je pochopitelné, proč je tam tak málo fotek s holčičkama, které jsou dle mého soudu zaručeně nejlepší! Možná dodám příště ;-)

5. prosince Sláva nazdar výletu, nezmrzly jsme, už jsme tu (ale kosa byla řádná)! Vianočne preteky v Motešicich jsou za námi. Paní Abra si užila poslední závody letošního roku a teď už se může směle těšit na Ježíška. A že se o víkendu snažila, aby na ni pod stromečkem nějaký ten dárek čekal ;-) Sobota se sice nesla ve znamení DISko trysko a padajících latí, v neděli si u mě ale Abruška šplhla výhrou zkoušky LA2 a čistým jumpem.  Podotýkám, že zkoušku doběhli pouze dva psi, Abra a skvěle běhající malina z Maďarska, která shodila o lať více než blondýna (absurdní výsledek, ale nebudu tvrdit, že mě nepotěšil). Jump doběhli čistě čtyři týmy ze startovky, takže na nás, s ohledem na čas, který značně pokulhával nad zbytkem doběhnuvších psů, zbyla bramborová příčka (při pohledu na startovku nabitou velice kvalitními týmy příjemný pocit). Abruše si po celý víkend udržela výbornou náladu a její výkony byly o třídu lepší, než co předváděla posledně, takže pokud to tak půjde dál, třeba se dočkám chvíle, že bude v hale běhat stejně jako na trávě ;-) Nelituju promrzlých nohou ani nabyté rýmy, protože bylo skutečně na co koukat, kvalita týmů byla vysoká, elitní kategorie A3 bohatě obsazená, parkury nádherně postavené...kéž by to tak vypadalo na všech závodech!

23. listopadu Dnes jsem se vrhla na "vyčištění" karty ve foťáku a nakonec jsem se nad těmi videjíčky slitovala, takže jsem všechny použitelné záběry z letošního podzimu dala dohromady. Výsledek najdete zde. Kdy se dostanu k třetímu dílu Fůzovin, netuším, ale materiálu mám víc než dost...

21. listopadu Pokud by měla platit věta: ,,Co tě nezabije, to tě posílí!", pak se Abra vrátila z víkendu v Motešicích silná jak silnice. Své první halové závody přežila!  Celkem obstojně ustála atmosféru (dokonce i sobotní odpolední střelbu), a i když ve výsledkových listinách celkem zdárně figurovala pouze jako "borec na konec", pro mě se stala vítězem ;-)
Víkend začal malou odjezdovou kovbojkou, kdy největším padouchem byl nezvonící smart phone, ale i přes nástrahy osudu jsme se do Motešic dostaly, dokonce všechny tři (já, Peťa i zaspivší Lada) včas. Hala se mi líbila, velká, prostorná, světlá, měkounký podklad...paní Abře se hala líbila  do chvíle, než na jednom z parkurú začala bouchat houpačka. "Naštěstí" ve chvíli, kdy se venku začalo střílet, vzala halu na milost a rozhodla se, že bouchající houpačka je banalita. Ze šesti běhů (podotýkám, že moc krásně postavených, tleskám rozhodčím) jsme se čtyřikrát diskly a dvakrát běh dokončily s pozicí na chvostu. Ale podstatné je, že Abra běžela a tím překonala sama sebe a i mé tvrzení, že s ní v hale asi nikdy nebudu schopná vystartovat.
Sobotní noc jsme přečkaly na ubytovně v Trenčíně. Zde jsem poprvé pocítila, jak nedocenitelná je šeltií vloha pro non-stop štěkot ;-) Zatím co "velcí" hlídači odpočívali po náročném závodním dni, pani Fu statečně hlídala náš pokoj před všemi možnými a nemožnými dělníky, kteří s námi obývali patro.
Videa sice mám, ale podané výkony, nevím nevím, jestli jsou moc k chlubení. Takže raději zkusím Abře naznačit, aby se za dva týdny snažila o chlup víc, ať se nám podaří natočit nějaký reprezentativnější vzorek. Protože vyrážíme do Motešic znovu, opět v doprovodu Peťi se Spikym a Lady s Dragonkem. A nebo bych se mohla nechat inspirovat Deniskou, nabalit si plný batoh knížek, tvářit se jako by nic a pak tam všechno čistě doběhnout a vyhrát. Uvidíme, jakou strategii pro příště zvolím, hlavně doufám, že budíky už nás nezklamou ;-)

11. listopadu ...aby řeč nestála, podělím se s vámi o sobotní výlet do Prahy. V mnoha věcech byl značně abnormální! Ta zásadní odchylka od běžných výletů byl v počtu psů ve voze, na tři dvounožce pouze jeden čtyřnožec ;-) Navíc ještě čtyřnožec s pindíkem, takže pokud umíte základní počty, je vám jasné, že blondýny tentokrát zůstaly doma s pánečkem (ten byl samo radostí bez sebe), zatím co panička vyrazila s Bětkou, Peťou a Spikym Koryfejákem na MR Obedience. Nejspíš tím, že jsem GíPíeSku nenastavovala já, dovedla nás zdárně k cíli jen s malým zaváháním. Po dlouhé době jsem dorazila na místo v čas, dokonce s předstihem, bez pro mě zcela typického nestíhání a pospíchání...nevídáno, neslýcháno! Mistrovství Republiky mezi pytlema s kočkolitem a papagájema v pozadí mohlo začít ;-) V Praze je sice možná blaze, ale žádné normální prostory tam zřejmě nemají, proto se celá "vrcholná akce naši obedience" konala v zadní části prodejny Pet Center, hned vedle dálnice na Mladou Boleslav. Ale s ohledem na to, že se v "hale" na těchto "halových závodech" konaly jen skupinové cviky, představovaly mnohem větší zlo rušná dálnice a dující vichr, než blýskavá podlaha a hulákající zvířátka uvnitř. Jsem ráda, že jsem celý den strávila pouze v roli čumila a pěstidržiče, cvičení s paní Abrou v takoých podmínkách by asi bylo dost retro, dá-li se to vůbec tak nazvat. Pěsti jsem asi držela docela dobře, protože Spiky zacvičil moc hezky a i jediný sosáček na startu, Belinka, předvedla hezký výkon. A k mé velké, převelké radosti dorazila i Vilemína, takže jsme si spolu po hodně dlouhé době mohly v klidu popovídat :o)

1. listopadu I když meteorologové strašili, že je babí léto nenávratně v tahu, přeci jen se ještě vrátilo a umožnilo nám užít si báječný prodloužený víkend na chatě v doprovodu našich čokláčků a kamarádů. Holky byly ve svém živlu, celé čtyři dny bránily chatu před nájezdy toulavých koček, pouklízely celou louku od ovčích hoven, z lesa nanosily asi tunu klacíků. Lilinka všem předvedla, jaké je to být pejskem zlodějem, Fuzzynka zase, jaké je to být pejskem zpěváčkem, a Abruška, jaké je to být pejskem andílkem. Fotky, které nejsou reklamou na pivo značky Radegast, ani na míčky Dunlop (přestože tyto dvě věcičky na mnoha snímcích figurují), najdete zde.

17. října Po dlouhé době víkend, který jsme báječně strávily se psy na zcela nepsí akci, navíc v kompletní "Škovroňkovské" sestavě (holky čtyřnohé, Vydra, Kýťa, Bobul, maminka Pavlínka) doplněné o paní Tukánkovou ;-) Výcvikový víkend byl tentokrát určen holkám dvounohým. Zatím co jsme cvičily pilates a aqua aerobik, blondýny a černoch si válely šunky na pokoji a sbíraly energii na výpravy do lesa, které jsme podnikaly v pauzách mezi cvičením. Výsledek je následující, zatím co pejsci jsou unaveni jen mírně a zítra ráno budou sršet energií, já jsem teď KO a ráno budu ráda, když se vyhrabu z postele.
Nabízím na shlédnutí fotky.

14. října Upraven plán akcí, na které se chystáme nebo které plánujeme a malá úprava v kontaktech (emaily) ;-)

11. října Všechno, co jsem napsala v předchozím příspěvku, platí do puntíku. Jasně o tom svědčí předchozí víkend ;-) V pátek večer jsem přišla utahaná domů, s vidinou volného víkendu, uklízení celotýdenního bugru u nás doma, dlouhých procházek s holkama...no, do chvíle než jsem zapla internet a vrhla se na maily ;-) Ani jsem nemusela dlouho váhat, jestli dám přednost intenzivce s Marťou Konečnou a Luckou Dostálovou před ukízením, volba byla jasná, a tak jsem v sobotu ráno naložila blondýny do vozu a vydala se směr Hodonín. S Marťou jsem si totiž chtěla zatrénovat už dávno. Byla jsem překvapená, když jsem si uvědomila, jak dlouho jsem vlastně nebyla agiliťit jinde, než v Čebíně. Občas je to asi ale potřeba, aby člověk na vlastní oči viděl, jak se lidi dokážou ke psům chovat a utvrdit se v tom, že takhle rozhodně ne (tohle není výtka proti trenérům, ti za chování některých účastníků nemůžou)! Treninkově to bylo moc fajn, s Martinou i s Luckou se nám běhalo dobře. Abra i přes své hárání a s tím spojenou přecitlivělost na vše neobvyklé vydržela celý víkend, zvládala i technicky náročnější pasáže, tož byla jsem s holčičkou spokojená ;-) Za sebe jsem byla hodně překvapená, jak mě hecování ze strany holek hnalo rychleji do cíle, hlavně teda Martina dokáže popohánět z plných plic. Aspoň se ukázalo, která prdel to v našem týmu brzdí :-D A vzhledem k tomu, že počasí vyšlo ne jednotku s hvězdičkou, paní Fu se seznámila se svou další sestřičkou - Fíbinkou (a že si holky rozuměly a Fíba k tomu navíc ještě krááásně běhala) byl to báječný víkend!

6. října Dlouho jsem nechtěla na závody do Zlína jet, protože tam pískala Slávka Podmolová, jejiž parkury mě na jaře ve Šlapkách nikterak neoslnily...nakonec jsem jela. Parkury byly překrásné, prostorné, běhavé, ale zapeklité zároveň, zato počasí stálo za starou belu, byla kosa a pršelo, no prostě prosinec na konci září. Nejdříve jsem říkala, že na závody do Motěšic nepojedu...a najednou sem přihlášená na oba víkendy ;-) A do toho všeho se po roce Abra rozhodla, že začne hárat, tož máme doma naprostou idylku s pískající fenou.Takže radím všem, nic si neplánujte, nic si dopředu nepředstvaujte, ono to stejně nakonec dopadne úplně jinak ;-)

26. září Jestli jsem si myslela, že páteční cesta do Dvora byla šílená, šeredně jsem se mýlila...protože sobotní návrat do Brna byl ještě šílenější a byla jsem skutečně ráda, když jsem večer vykládala holky před domem. Pak jsem si hezky zdřímla a teď snad zvládnu krátké povídání o MR Kolií napsat s chladnější hlavou než včera. Kdyby to byly "běžné" závody, asi bych se domů vracela spokojená, protože se nám povedly tři relativně hezké běhy, kdy ve dvou chyběl můj krůček na to, aby šla Abra čistě, jeden jsme podle mě daly čistě...jenže bezprostředně po koliářských závodech nikdy takhle pozitivně přemýšlet nedokážu a jsem na sebe pekelně nasraná. Závody pískala Lenka Pánková a vymyslela si na nás docela zapeklité parkury. První jump se vyvíjel slibně až do chvíle, než jsem pozdě stáhla rameno a Abra mi skočila jinak, než jsem plánovala...nediskla se hned, chvíli nad tím tunelem váhala, ale pak se přeci jen rozhodla, že nebude na parkuru jen tak stát a koukat na zděšenou paničku, takže si ho dala z druhé strany ;-) Následoval open, který se nám povedl KRÁSNĚ, ať už jde o čas, nebo o několik techničtějších pasáží, které se mi povedly jak jsem si naplánovala. Jedinou chybu na kráse měl, a to písknutou zónu na áčku, které nejen podle mě byla šlápnutá (těžko se to vysvětluje, ale pokud to jde, zóny si při běhu hlídám, protože vím, že úplně 100% nejsou, takže mnou proběhla vlna radosti, že zóna je, když najednou zvedla rozhodčí ruku a já jsem netušila za co). Může se to stát, i rozhodčí je jenom člověk, ale na těhle závodech mě to obzvlášť mrzelo. A na jediném videu, které jsem z mého běhu sehnala (můj vlastní kameramanský tým trošku zaspal), trošku zavazela kladina...To mě rozhodilo natolik, že na dvojkovou zkoušku jsem nešla ideálně soustředěná, ne běhu to bylo znát, nebo aspoň já jsem to cítila. Speciálový jump nevyšel tak, jak bych si přála, chyběl mi tam krůček na jednom outu, nebo spíš jsem byla o krůček napřed a byla z toho parádní diskvalifikace. Jsem spokojená s tím, jak Abra běhala. Pomalu ale jistě se učí dobře snášet dlouhé cesty na závody, takže na ni nepociťuju rozdíl mezi akcí za humny a akcí na druhé straně Republiky, což je jedna pozitivní zpráva. Běhala dobře, tak jak to umí, rychle, přesně, s nadšením...škoda jen, že běhala se mnou :-( Videa nemám, nebo teda jen z jednoho běhu, takže pokud by náhodou někdo videa z Abráškových běhů měl, budu za ně moc ráda.

Co se celkových výsledků týká, tak v chlupatých vyhrála Verča s Ernym, druhá byla Olga s Baronem a třetí Kája s Elzou. U kraťand se na bednu poskládal náš "republikový team" Sosáků: první Iva se Skipem, druhá Evča se Zairou a třetí Darja s Fidem.
Můj celkový dojem po akci byl značně rozporuplný,ale to asi jako pokaždé, když zažiju závody s větší koncentrací kolií ;-) Neobjevil se žádný nový pes, a to ani u kraťand, které jsou dneska všude jako sportovní psi propagovány, které si všichni na to agility berou. Nevím, kde je v systému chyba, že na MR v plemeni, dojede tak málo psů, přesto že jich běhá mnohem víc, nechápu, proč nedojedou nějací diváci, třeba i ze stran chovatelů, aby aspoň tušili, o čem vlastně takový sport s kolií je (tohle myslím obecně a nechci to dělit na s chlupama a bez, protože výtka platí pro obě strany), a ne jen vychvalovali sportovní vlohy u nabízených štěňat a na internetu papouškovali "báječné" výsledky svých odchovů. Mé další nevím spadá na bedra psovodů, protože mi není zcela jasné, proč se mnozí z nich nezamýšlejí nad motivací psa (zvlášť v dnešní době internetu, kdy pro získání informací nemusíte ani opustit teplo domova), nad vedením po ideální dráze a třeba nad tím, jak svůj vlastní projev na parkuru udělat pro psa čitelnější (asi by se mi taky neběželo právě nejlíp, když by na mě někdo minutu chaoticky pokřikoval, jak jsem skvělá a úžasná, do toho by na mě tleskal, jásal a všechny podstatné věci, jako třeba povely, by se v tom chaosu zcela vytratily...proč raději nevěnovat trošku té životní energie do správného vedení tělem, které na parkuru nemáme jen proto, aby neslo pokřikující hlavu a tleskající ruce, případně se tu a tam otočilo kolem své osy při otočce na čelo). Nechci se tvářit jako mistr světa amoleta, protože v konečné fázi jsem stejně zase a jenom ten na chvostu s partičkou disků, ale snažím se. A protože se můj sloh začíná ubírat směrem příliš kritickým a drzým, kterým ho psát nechci, končím s psaním...aspoň pro dnešní den ;-) Jsem prostě Vydrýsek: drzounem se nestáváš, musíš se jim narodit, a tahle genetická výbavička mě občas trošku ovládne.

...ne, nedá mi to, takže přidám ještě pár vět ;-) Jen pro upřesnění se né všechno v předchozím textu týkalo kolií, co se výkonů týče, byly totiž závody celkově velmi slabé, k vidění bylo podle mě jen málo týmů, o kterých by si člověk řekl: ,,Super!", ale možná za to může skutečnost, že poslední agility akce, kterou jsem absolvovala, byla republika, kde těch "špičkových" týmů bylo víc než dost. Možná je to tím, že jsem "vychovaná" v agility prostředí, kde se nehraje na plemena, nehraje se hra na výmluvy proč co nejde, ale naopak hra na nejlepší podané výkony týmu a běh na maximum (protože v agility nejde ani tak o psa, nejde ani tak o člověka, ale jde hlavně o to, jak jeden druhého pochopí).

19. září Báječný poslední předškolní víkend. Počasí vyšlo, babí léto přišlo. Čebínského krále jsme si mohly užít naplno. Škoda, že s babím létem přišla i zákeřná choroba, která mě během jedné noci skolila na lopatky a víkend jsem strávila v horizontální poloze v posteli, zasypaná fůrou medikamentů, ještě že blondýny byly dostatečně solidární a strávily víkend v posteli se mnou. Příští víkend si to snad společně vynahradíme ;-)

13. září Týdenní dovolenou v Krkonoších jsme si užili báječně, nakonec se nad námi smilovalo i počasí, takže jsme si pár dnů příjemně pochodili po horách. Následoval páteční přesun do Žamberku, kde v sobotu startovalo Mistrovství Republiky v agility. Chtě nechtě s námi teda frčel i páníček, ale kupodivu se v konečné fázi tvářil docela spokojeně ;-) Poprvé jsem absolvovala takhle "velké" závody a taky jsem si je náležitě užila. Jednak bylo na co koukat, protože mnohé týmy předváděly na trati obdivuhodné výkony. Pak taky bylo pořád komu fandit, protože známých, kamarádů a mých oblíbenců se v Žamberku sešlo dost. A jako bonus k tomu všemu nebyly naše vlastní běhy až taková katastrofa, jak jsem se předem bála (možná za to může i skutečnost, že parkury nedosahovaly zdaleka takové obtížnosti, jako jsem od MR očekávala a jaké jsem se obávala). Ano, hned v úvodním běhu víkendu, agi družstev, jsem se diskla na druhé překážce, čímž jsem naše družstvo Sosáci (já a Abra, Ivana a Skip, Darja a Fido, Eva a Zaira) vůbec nepodpořila (disk si odnesla i Ivana a Darja, takže to pro nás v soutěži družstev znamenalo diskvalifikaci), ale další běhy až tak žalostné nebyly. V sobotu jsme odpolední jump jednotlivců zaběhly čistě na 15. místě (s trestnými za čas). V neděli ráno jsme startovaly hned jako první v soutěži družstev, Abře spadla jedna laťka, ve výsledcích Sosáci skončili na šestém místě, takže jsme s holkama docela litovaly nevydařenou neděli...ale třeba za rok ;-) Do odpoledního agility jednotlivců jsem nastupovala s cílem doběhnout, což se nám nakonec podařilo, ale bohužel s laťkou, takže výsledkem bylo 31. místo v agility. Je hrůza, jak rychle člověk mění svoje kritéria, nejprve chci doběhnout a pak si říkám, že kdyby ta laťka zůstala nahoře...:o) V součtech to pro Abrušku znamenalo 17. místo a pro mě velkou spokojenost. Odjížděla jsem domů s dobrým pocitem, že jsme podaly dobrý výkon, že Abruška makala na maximum...ano, bohužel, každý běh nás stál nějaké trestné za čas, ale když se člověk podívá na naplno makající borderky, tak se bojím, že bych se na trati mohla stavět na ucho a stejně je nedoběhneme. Tohle přiznávám a všichni tihle bleskoví psi mají můj obdiv. Naše video zde. Bylo to fajn a já doufám, že se nám podaří jet příští rok zas ;-)

31. srpna Pomalu, ale jistě, frčíme do prázdninového finále...času není na zbyt, protože každý den si musíme užít naplno. Na začátku srpna jsem s blondýnkama absolvovala tábor u Martiny, kde jsem s Abruškou trénovala agility a s paní Fu jsem ve volných chvílích udělala hodně práce v oblasti krávovinek, jak by všechny triky souhrnně označil náš páníček. Počasí vyšlo na jedničku a ve společnosti Péti, Arga, Spikyho a dalších našich psích a lidských kámošů (třeba holek Růžičkových a jejich třech sosáků chlapáků) jsme si docela užívaly. Fu zažila stanovou premiéru. Byla docela spokojená s tím, že všechny tři spíme na jedné velké hromadě, jen trochu protestovala proti tomu, že jsem to já, kdo má jako jediný právo na spací pytel, a tak jsem ji ráno co ráno nacházela někde uvnitř zachumlanou s heslem: ,, Hlavně nenápadně."
Poslední týden v srpnu jsme se vydaly na tábor další. Tentokrát v plné sestavě holek Škovroněk, s plným autem a mírně zmatenou paní GíPíeSkou, která nejen že nás docela nesírala cestou tam, ale taky nám hnula žlučí cestou k domovu...budu muset obsluhu této mašinky nějak vychytat, protože né nadarmo se říká:,, Dobrý sluha, ale špatný pán!" Obedience tábor s Katjou Taminnem byl ale po všech stránkách přínosný a i když počasí nebylo úplně přátelské, díky perfektnámu zázemí v kempu U Zámečku jsme si všech sedm dní výcviku mohli naplno užít. Pro mě osobně se nejdůležitějším z toho, co Katja řekla, stala rada, ať necháme psům jejich přirozenost, ať je nenutíme do rychlosti při provádění cviků, které pro ně není vlastní a bereme je jako osobnosti, tudíž nemůžou být všichni stejní. Za to moc díky, s Abruškou jsem to potřebovala slyšet a komplex z toho, jak "pomalu" sbírá aporty mě přešel. Kýtě s Lilinkou zase hodně pomohla s tím, že si Liloušek prostě tak trošku dělá, co se ji zlíbí a chvílema se tváří jako herečka z DAMU, že by ji jeden i uvěřil. Tak snad holky vydrží dodržovat Katjou doporučený režim. A pro pani Fu to byl tábor jako z knížky o Luise a Lotce...dojela na tábor a kromě ní tam byla ještě jedna úplně stejná holčička, všichni si je pletli a přestože každá přijela z jiného koutku Republiky, byly to sestřičky. Ano ano, kromě naši Fu dojela na tábor ještě Megi s mamkou Odyskou a paničku Evkou, takže jsme na chatce měly opravdu veselo a mnohdy i rušno, protože pět šeltií pod jednou střechou...to už je opravdu hukot. Bětka už asi víckrát takovou chybu, aby se na týden ubytovala ve společnosti "šetlií", neudělá. Říkejme tomu škola života ;-) Fotek jsou mraky, protože je Kýťa lenoch je vytřídit, najdete je všechny zde.

7. srpna ...já prostě nestíhám...prázdniny jsou v plném proudu a pokud nejsem v práci, tak lítám někde s holkama nebo se snažím dělat společnost páníčkovi a jsem ráda, když si alespoň na chvilku schrupnu ;-) Vezmeme to hezky popořadě: mé agiliťácké abstinenční příznaky mě dohnaly k tomu, že jsem se vypravila na Skok za skokem do Prostějova. Od našeho odjezdu z Brna v půlce června Abruška agility neviděla a na jejim projevu to bylo znát...radost maximální, přesnost pokulhávala...ale všechny tři běhy jsme si užily, i když pokaždé s jednou překážkou navíc mimo pořadí ;-) Video tady. Ve čtvrtek jsme vyrazily za ovečkama do Budišova nad Budišovkou. Cestou tam nás potrápila navigace a tak jsem chvílemi vážně pochybovala, jestli na místo vůbec někdy dojedeme. Abruška se tvářila, že žádné ovečky nevidí (nevím, jestli si pořád pamatuje, jak ji loni pokopal v Krkonoších ohradník), Fuzzy byla nejprve trochu překvapená, co je to za velké divné pejsky, pak ale zjistila, že jsou to vlastně takové chodící automaty na pamlsky a rázem si je oblíbila. Navíc tím, že šeltie mohou u ovcí štěkat, byla v sedmém nebi ;-) Absolutní hvězdou našeho týmu se stala Lily, která si do oveček občas i štípla a celkově věděla, jak se k ovečkám postavit, přestože je viděla prvně v životě. Až bude pani Fu větší, snad si zase najdu čas a na ovečky se vydáme znovu. Co bylo ale úplně nejbáječnější...vidět v akci psy, kteří už s ovcema "uměli", hlavně borderečky mě svým tichým a precizním stylem práce nadchly. Fotečky zde. Videa až mi čas dovolí ;-)

16. července Holky Škovroňky hlásí nabitý prázdninový program, který nám znemožňuje bohaté aktualizace, takže všechno v rychlosti:
   k    Obedience kolie a šeltie cup v Mladé Boleslavi: total brutal tragedie. Vedro až na půdu, stín nula nula prd, psi KO už po cestě, na řadu přišli až po poledni, organizačně mírně nezvládnuté. Abra se vyznamenala už při odkladačkách, kdy se musela vyválet v něčem neodolatelném (nebyla bohužel na tom místě jediná, kdo neodolal) a při indivindi cvicích se sbalila a odešla do auta. Verdikt jasný: další závody nás hned tak nečekají, možná už se jich ani nedočkáme. Důvod: prostý, nemáme na to nervy, ani já, ani ona... Lilinka zvládla odkladačky, a při indivindi cvicích dala přednost krásnému panu pudlíkovi za páskou. Verdikt taky jasný: už žádná akce s háravou fenou ;-) Děkujeme Pavle, že akci za sosáky zastřešila a zajistila, i když se přiznám, že závěrečné předávání cen bylo mírně absurdní, s ohledem na výsledky, protože podle mě byl jediný sosáček, který si ten den svou cenu zasloužil, a to báječná plesnivá šeltinka Fresh Flora Foxy Fox, která předvedla fantastický výkon a bylo vážně na co koukat, takže na tomto místě opravdu tleskám a smekám svůj imaginární klobouček ;-) A k této akci přidám ještě jedno poděkování, a to panu Redbulovi, že mě v tom na cestě domů nenechal samotnou...
    k    Následující víkend se paní Abra konečně dočkala slibované změny psovoda, která už je trvalá a nevratná, jestli bude mít vliv na jeji výkonnost se teprve uvidí :o) Takže Abro, ať se ti s Martinou Ploškovou dobře běhá, usmívej se a šetři její psychické zdraví, bude se ji možná ještě hodit pro další zvěřoky, ať vlastní nebo nevlastní ;-)
    k    Zatím co se Vydrýs i Kýťa zapojily do prázdninového pracovního procesu, jedna dělá výtěry z prdelek psích a druhá z prdelek lidských, čtyřnohé holky prázninujou po svém: non stop bitva a honička (pokud chcete, aby šoltyje na chvíli spaly, je nutno je od sebe oddělit - každou nejlépe do jiného patra v domě), na zahradě likvidují to, co ještě nesežrali slimáci, Fuzzyna se ve volných chvílích věnuje sběru ovoce (přála bych vám ji vidět, jak obírá jahody a maliny, je to docela sranda ji pozorovat, ale už méně sranda je celé věci skutečnost, že zatím co ona má furt plné panděro, já jsem měla domácí jahody všeho všudy tři...)...Když přijdou paničky z práce, čeká slečny vycházkování nebo koupačka ve vodě, takže si nemůžou stěžovat ;-)
    k    Tábor na Zetoru zrušen...potlačuju slzy a začínám sama na sobě pociťovat mírné abstinenční příznaky po čoklích akcích, takže jsem dneska rozeslala zase nějaké přihlášky, abychom se na podzim nenudily a kalendářík začíná praskat ve švech, kdy pojedu na svatební cestu nemám tušení, asi budu muset páníčkovi naznačit, že zima je termín zcela ideální ;-)

Užívejte si prázdniny a parádního letního počasí :o)

22. června Přidávám odkaz na videa z ACC, které natočila paní Smočková. Je tam jumping v podání všech dlouhých na startovce ;-) A když už jsme u těch odkazů, nemůžu opomenout nádherné (jako vždy) fotky Ivana Růžičky...jen pro příště musím Abře doporučit, aby si hrátky v bahně nechala až na večer :o)
O víkendu jsem v doprovodu Fuzzy vyrazila na výstavní obhlídku. No, to vám byla síla. Ten malý červ je snad nesmrtelný, i po třech hodinách na výstavišti neustále pokoušela okolní psy a lidi k hrátkám, všechno musela vidět, všechno musela prozkoumat, všechno musela ochutnat...nic neřešila a jen se smála od ucha k uchu. Prostě paní Fu ;-)

14. června Včera jsem se zase vyznamenala, na jedničku...možná i s hvězdičkou...kdyby se blbost známkovala. Znamením velmi vydařeného dne mi měl být už fakt, že se mi ranní cestou do Prahy rozplácnul na předním skle auta pták a zůstal po něm jen mastný flek. Vždycky jsem si myslela, že ptáka prostě nejde přejet, ale evidentně příroda není tak mocná, jak by se mohlo zdát ;-) Následovala Abráškova bahenní koupel hned po příjezdu do Březiněvsi, kde si báječně zařádila na hromadě vybagrovaného rybničního dna a po zbytek dne vypadala jako prase s černýma ponožkama. Po tomto úspěšném ránu mohl Agility Collie Cup směle začít, naše výsledky podle toho vypadaly :o) Parkury stavěla Lenka Pánková a byly to opravdu pěkné věci, běhavé, vždycky s nějakou pastičkou...prostě pravé "lenkoviny". Jako první se běželo agility jednotlivců. Hned na úvod těžší pasáž se stahovačkou mezi bočnice jsme zvládly, naše poprava přišla až na slalomu...první špatný náběh byl moje chyba, protože jsem se Abráškovi moc postavila do cesty, druhý špatný náběh byl taky moje chyba, jednak proto, že jsem posrala ten první (Abra se pak vždycky strašně rozohní), ale hlavně jsem si ji nedostatečně srovnala a poslala ji tam zase špatně. Na třetí pokus to vyšlo, ale zase vynechala předposlední tyč a tak čtvrtý pokus na slalomu vyšel...a pak jsem se ztratila a byl konec...DIS. Taková malá poprava na slalomu. Následovalo agility družstev, krásný parkur, který jsem si chtěla moc zaběhnout. Abruška startovala jako první člen družstva Sable Merle (Abra, Elf, Zaira, Domino) a bohužel si vybrala variantu C, čili rychlou smrt už na třetí překážce. Nevím, co ji to napadlo, protože jsem ani ve snu nečekala, že pro ni bude kladina atraktivnější než tunel. A jelikož se ve družstvech nesměly parkury dobíhat, musela jsem si na tento parkur nechat zajít chuť. Závěrečný jump byl moc moc pěkný, rychlý, běhavý, nedával prostor na chyby...v našem podání až po slalom dobré...zase jsem tam vlezla, jeden hloupý krok navíc. Přestože výsledný čas nebyl vůbec špatný, s ohledem na dvě odmítačky, skončily jsme někde na ocase :-( Video zde (ale není se moc čím kochat) Nevím, proč se mi nedaří zaběhnout vždycky, když bych si to opravdu přála...
Jsem ráda, že se Vilemína rozhodla tuhle akci uspořádat, zajistila ceny a sponzory...a fandím ji o to víc, že všechny tyhle věci pro kolie dělá přesto, že sama už tři roky běhá s malinovým pejskem. Jen mě trošku mrzelo, že organizátoři nešikovně vytvořili pořadí podle plemen, takže jsem vlastně přišla o to, na co jsem se do Prahy nejvíce těšila...vidět další kole v akci (jelikož jsem šla jako poslední dlouhá v pořadí, tak jsem se zabývala spíše rozcvičováním psa). Ale z toho málo, co jsem viděla, jsem měla stejně žalostný pocit, jako po podzimních závodech ve Dvoře, lidi okolo parkuru se smáli, prostě neštěstí. Čím to je, čím to je? Nevím, je to o lidech nebo snad o psech? Měla jsem takové štěstí, když jsem si vybrala Abru nebo měla Abra takové štěstí, že jsem si ji vybrala já? Nebo je to všechno nějak dohromady? Ale abych nebyla jen kritická, klasicky mě potěšila Berry se Zdenkou - holky běhají dobře, špatně neběhal ani modrý pejsek Sabry s Ivou, ségru Elzu, která nakonec v kategorii dlouhosrstek vyhrála, jsem bohužel ani v jednom běhu neviděla... Těšila jsem se na některé mladé psy, které jsem nikdy před tím běhat neviděla, ale tady se žádné nadšení nekonalo... A bojím se bojím, že bude hůř.
Aspoň jsem strávily další super den s holkama od kraťand, oslavily velké vítězství a první pohárkový den pana Elfa Vaječnáka, poklonily se absolutním vítězům mezi koliemi - Skipovi s Ivanou...a můžu si říct, tak třeba příště ;-)

Přidávám odkaz na fotky z koupání a na světě jsou další Fuzzoviny :o)

6. června Závody ve Zlíně byly dlouho ohroženy kvůli neustálým dešťům a povodním, ale nakonec se nad námi počasí slitovalo a mohly jsme v sobotu brzo ráno do Ludslavic na Zlínský ranec vyrazit. Svou cestu do neznámých končin jsem pojala velmi pohodově, večer jsem se koukla na mapy.cz, zjistila jsem, že pojedu vlastně "pořád rovně" a dojedu...ku podivu jsem vážně dojela bez problémů. Cestu do Ludslavic jsem si vážně užila, tak prázdné silnice, jako dálnici na Kroměříž, jsem už dlouho nezažila :o) Navíc se po dlouhé době umoudřilo počasí, svítilo sluníčko, modrá obloha...takže nálada v týmu byla velmi dobrá. Fu si klasicky užívala všechny pejsky a mazlící lidi okolo, asi měla absťák, když minulý týden zůstala doma s Lilinkou a žádné mazlící tety si neužila. Dopoledne nám navíc přišla dělat milou společnost Ema s Chyrečkem, takže Abra + Chyt + paní Fu představovali úplnou zlatou trojici, do doby, než se Fuzzy s Chyrem začali masit v blátě...:o) Parkury stavěl Petr Dostál a musím říct, že je stavěl pěkně. V úvodním jumpu jsme se s Abrou parádně diskly. Dlouho jsem váhala, jak tu pasáž půjdu, nakonec jsem se rozhodla, že tam risku dvakrát za-za...no, a byla to špatná volba, protože za tunelem mi chyběl jeden krok, abych si Abru navedla na správnou skočku. No co už, nebudu se tvářit, že hodnocení DIS je u nás něco netypického ;-) Následující zkoušku LA 2 jsme doběhly čistě. Byla to příjemná zkouška, hned na úvod obsahovala vlásenku s trošku horšími úhly, ale tam mě Abra mile překvapila a nenadělala tam zbytečně velké oblouky. Zóna na kladině byla sice o fous, ale jinak příjemný běh, při kterém jsme si s Abrou rozuměly. Výsledkem bylo 2. místo (porazila nás Zairuška, ale ta přijela do Zlína v tak výborném rozpoložení a stupně vítězů si užila v každém běhu, že jsme se s holkama rovnat nemohly :o)). Tohle druhé místo není jen tak obyčejný výsledek zkoušky, protože pro Abrušku znamená hned dvě věci najednou: splnila si kvalifikační podmínky pro start na letošním MR v agility a navíc si touto zkouškou splnila podmínky pro přestup do "trojek" (kdyby tam chtěla, tak už ji v tom nic nebrání). Kdyby mi toněkdo řekl loni, ťukala bych si na čelíčko...ale přiznám se, že jsem z toho byla chvíli i docela na měkko...protože Abruška je prostě taková moje Abruška a udělala mi tím velikou, převelikou radost...kdo ji zná, tak chápe, kdo nezná tak nepochopí ;-) Na start pozdně odpoledního agility nastupovala Abra už lehce polomrtvá, protože když se po měsíčním období dešťů najednou zvýší teplota o 15°C, je to náročné nejen pro lidi, ale taky pro pejsany. Dlouho jsem řešila, jak zdolat úvodní pasáž s trochu záludnými úhly, nakonec jsem se rozhodla pro variantu dvou slepáků (zase) a tentokrát to klaplo. V tomto běhu pro změnu neklaply zóny, na kladině teda neklapala asi tak o metr (ale já vím, v čem byla chyba...Abru jsem si ze zóny vytlačila vlastním tělem, které se podvědomě stáčelo na následující skočku), na áčku o kolií chlup ;-) Ale celkově si vysloužila sedmé místo. Když jsem ve čtvrt na osm odjížděla z Ludslavic, byla jsem KO a feny jakbysmet. Video paní Abry zde.
Jinak nabízím ke shlédnutí ještě nové video paní Fu, které jsem natočila ve čtvrtek (doufám, že se dostanu i k pokračování ;-)).
A na závěr jsou tady fotky z dnešního dopoledne.

31. května Máme za sebou zkoušky obedience v Ostravě. S ohledem na zkouškové netuším, kdy se dostanu ke zpracování videí, ale malý článeček již teď, aby se všichni nedočkavci nabažili. Hned na úvod předestírám, že si Abra o pár bodů nesplnila, ale to nebylo na celém dni podstatné. Základem pro mě bylo, že byla ochotná pracovat a po většinu času stráveného na place vrtěla ocáskem a byla při smyslech. První bodová ztráta přišla hned na cviku číslo jedna: odložení v sedě, kdy mi bylo ke konci jasné, že pokud se ihned nezačneme vracet ke psům, tak kolie půjde k zemi. Koukala pod sebe a přemýšlela, jestli to bude nebo nebude pohodlné...usoudila, že bude, a zalehla těsně před povelem stevarda: ,,Ke psům." Takže první nula na kontě. Odložení v leže zvládla na desítku, tam se taky koukala po všech čertech, ale vydržela. Indivindi cviky jsme šly hned po odkladačkách, takže jsem měla jen chvilinku možnost s Abrou za páskou. Abra nebyla vůbec nadšená, že se vracíme zase na ten plac, kde nejsou žádné překážky, ale navíc, ani krokodýlka ji panička dovnitř nebere. Chvilku to zkoušela, že by se pro něho jako vrátila...ale panička byla neoblomná...čůza! Tak mi to Abra oplatila hned při chůzi, která byla tak odporná, že odpornější jsem ještě neviděla ;-) Nejdřív Abra zůstala sedět a koukala, jak ji odcházím, na druhý povel mě teda doběhla, zařadila se, koukala po všech čertech a v závěru pokračovala v opisování kruhu, zatím co já jsem si už to štrádovala rovně. Fakt sranda pohledět. bylo mi záhadou, že na naše konto nepřibyla další nula... Odložení za pochodu a tempo slimáčí, než se tam blondýna složila, byla jsem pomalu u další kuželky...7 bodů. Přivolání mohlo být kapánek rychlejší (nebo ho u Abry znám i rychlejší), mé zavolání ,,Ke mě" mohlo být zase kratší, závěrečné přiřazení mohlo být o pár chlupů přesnější...8,5 bodu. Po vysílačce na naše konto přibyla další a pro tento den taky poslední desítka. Abrášek pak dlouho neodbytně čuchal a hledal odměnu uvnitř čtverce...marně. Nesení aportu ušlo, ale klasika...nesení na půl huby, aby se neřeklo a Abrušku to náhodou neotrávilo. Aport přes překážku byl lepší, ale tempo sbírání ze země...katastrofa...než to sešrotuje v hlavě a rozhodne se, že to teda sebere...máme na čem pracovat. A na závěr jsme si nadělily dvě nuly, za které můžu já. Než jsem se u dřívek rozhodla, že použiju další povel a Abře potvrdím správnou volbu dřívka, zamrzla nad tím a hloubala a hloubala (správné našla, ale co s ním nevěděla), nakonec ho donesla, ale ale ale... Výsledkem byla nula i za polohy, kdy už paní kolie prostě byla na poloze off. Lehla si, a už se nezvedla (navíc měla pod prdelí děsivou červenou pásku, co kdyby ji chtěla náhodou zabít). Celkově zisk 188,5 bodu. Závěr je takovýto: Abra si zaslouží velkou pochvalu, protože až na pár vyjímek fungovala, panička by zasloužila po hubě, protože za finále si můžu sama. Taky by se měla naučit nebýt nervózní (zvláštní, že při agility už mi to takový problém nečiní). Z toho vyplývá jednoduchý výsledek, budeme s Abrou trénovat, trénovat...závodit, závodit, dokud nezískám jistotu, že se bude pes chovat na place jako pes a panička jako panička (protože se přiznám, že mírný strach z toho, jak se Abruška vyspí, je pro mě svazující). Takže nás za měsíc čeká další start v OB-Z :o)

24. května Asi bych vám měla napsat, jak se mi včera líbilo na semináři o stresu s Turid Rugass v Praze...ale sama pořád nevím, co si o tom všem mám myslet. Pokud jsem čekala, že se dozvíme nějaké rady, jak zvládat u svých psů stresové situace, jak je zmírnit nebo jak je řešit, šeredně jsem se mýlila. Což mě mrzí, protože to byla jedna z hlavních věcí, proč jsem na seminář jela a proč jsem se na něj už od zimy těšila. Je pravda, že jsem se předem o práci paní Turid nějak více nezajímala, četla jsem pouze její knihu Konejšivé signály, která mě svým obsahem docela nadchla, protože mnohé z věcí, které právě v této knize uvádí, jsou u Abrušky na "denním pořídku" a často se takto chová při běžném kontaktu se psy nebo při neobvyklých situacích. Když jsem se rozhodovala, na kterou ze dvou víkendových přednášek vyrazím (na celý víkend jsem jet nechtěla, neboť bych kromě ubytování pro sebe musela sehnat i hlídání pro holčičky, nebo ukecávat páníčka, což se mi moc nechtělo), vyhrálo téma stres. Ano, Turid dobře objasnila biochemické pochody, které se v těle při strese dějí a základní mechanismy účinku, ale tam skončilo její souznění s lidmi v sále (většinou aktivní pejskaři), neb razí teorii že pes se nemá motivovat, nemá se mu házet míček, frisbee, nemá se cvičit více než jednou týdně...neboť všechno toto a mnoho dalšího vyvolává každodenní stres...že si na tuto variantu stresu není možné zvyknout...prostě chudáci naši psi...že stres není možné zmírnit, pokud se zcela neodstraní vyvolávací příčina...z čehož jsem usoudila, že pokud chci Abru zbavit reakce na nárazové zvuky, měla bych se asi odstěhovat na Mars, pokud tam teda nedoléhají nějaké šumy z matičky Země, ale stačí na dobu šesti až osmi týdnů, taková dovolenka)...na dotazy reagovala šalamounskou odpovědí:,,Nemůžu říct, protože bych pejska musela vidět." ,,Neznám psy, kteří to dělají." ,,Všechno špatně, všechno špatně." ,,Naučím své psy, aby se za dané situace chovali tak a tak." (ale nikdy neřekla, jak to psy naučit, že je to prý moc složité) Na začátku se přiznám, že jsem byla z jejich názorů docela ve stresu ;-) Pak když začala hladina adrenalinu v mém těle opadat, dostala jsem se do fáze odevzdanosti...ve které jsem se dočkala také večerního konce semináře. Turid vychází hlavně z přirozeného chování psí a vlčí smečky, z nejnovějších výzkumů...což je sice supr, ale nějak se mi tam potratil význam domestikace, používání psů ke práci a jejich cílené šlechtění, individualita a nervové typy... Zase na druhou stranu, abych jen nekřivdila, musím říct, že některé věci a názory se mi líbily moc. Třeba využívání obohaceného prostředí v útulcích, celkově myšlenka mentálního tréninku za použití podivných předmětů a převleků. Názor, že na psa nemá člověk působit silou (s tím se zcela ztotožňuju), netrestat a myšlenka minimální fixace například ve veterinárních ordinacích a spíše snaha pacienta uklidnit než umačkat. Nechat psovi volnost, aby si mohl neznámé věci očuchat a seznámit se s nimi. Dát štěňatům dostatečný prostor, aby se mohly rozvíjet (i když tady už jsem udělala jednu zcela zásadní chybu, obě holky jsem si přivezla domů v osmi týdnech, což je dle Turid nejhorší věk...no co už, vracet je kvůli tomu nebudu). Možná až budu žít někde na samotě, na farmě, nikým nerušená, pohlcena přírodou, začnu jeji názory naplno chápat, ale zatím, jako člověk žijící ve městě, se se vším plně ztotožnit nemůžu...navíc mé srdce aktivního pejskaře to nemůže dovolit.
Ano, na semináře většinou jezdím za poznáním a v 99% případů se vracím nadšená a plná dojmů, tento seminář byl jiný...ale nedá se říct, že úplně špatný, protože občas si asi musí člověk poslechnout názor "opačné strany" a plná dojmů to tedy jsem, bude se mi o Turid ještě pár nocí zdát!

17. května Víkend jsme strávily na závodech Jarní Brno. Oproti předchozím ročníkům se závody lišily jednak nízkou účastí (za což si ,,zetoráci" můžou sami), ale také mizerným počasím (což už bohužel ovlivnit nemohli). Takže plánované opalování se nekonalo, za víkend jsem nesnědla jedinou zmrzlinu, ba ani kapku Zonky jsem nevypila...místo toho jsem se zabalila do soustavy mikin a popíjela celý víkend horký čaj. I když holkám pejskovým tohle počasí nejspíš svědčilo víc, než kdyby byly pařáky. Pro malou účast byly na sobotu naplánovány dvoje zkoušky, takže se běžely celkem čtyři běhy. První jump pro nás znamenal disk hned v úvodní pasáži, kdy se mi Abra stáhla ještě před skočkou a pak si ji dala v protisměru. Měla jsem si ji více pohlídat, ale tato soustava skoček zepředu/zezadu nás v průběhu víkendu ještě párkrát potrápila (neboť ji Pavol Vakonič postavil snad v každém běhu). Následovná zkouška LA2 se stala našim jediným sobotním doběhnutým během, navíc s čistým štítem. Rychlejší byla jen Marťa Kučerová s Arty. Druhá zkouška pro nás znamenala odchod po půlce parkuru, kdy se Abra nesoustředila a řvala a řvala jako pominutá...kdo ji má poslouchat? Já teda ne, já na sebe řvát nenechám ;-) Večerní agility bylo pro většinu velkých psů neběhatelné. Parkur stavěla hospitantka, jejíž jméno po mě nechtějte...byla ze Slovenska a našla se až odpoledne...toť o ni vím (ráno se totiž začínalo klasicky později, protože tentokrát se jim v Brně ztratila právě zmiňovaná hospitantka) ;-) Celou dobu jsem žila v domnění, že jsem se s Abrou diskla u průhledného tunelu, kde jsem byla trochu rychlejší, než jsem být měla a moc jsem ji utekla...ale nebylo tomu tak, diskly jsme se až na poslední pasáži, kterou jsem už ani neměla sílu řešit, protože jsem si myslela, že už je to stejně jedno. Hold matko matko, tohle se Abrušce nedělá! Neděle začala klasicky zpožděním, tentokrát se místo o půl deváté začalo v deset, na vině byla nějaké havárie na cestě, takže se zdrželi rozhodčí...a vzhledem k počasí to byla vážně pruda. Oproti sobotě se totiž výrazně ochladilo, začalo foukat a taky pršet. Jump pro nás znamenali DISk na posledních třech skočkách, kdy jsem si v pasáži zezadu/zepředu pořádně Abru neohlídala. Následně jsem doběhly čistě zkoušku a obsadily druhé místo hned za Katkou Benešovou a Porschí. Závěrečné agility jsem zmrvila já, ale totálně, protože jsem si Abru poslala na překážce číslo čtyři do špatné díry tunelu, vědomě, protže jsem si v tu chvilku myslela, že se do ni má jít...až jsem postřehla čísla, bylo mi jasné, že se šeredně pletu. Ale mělo to i své pozitivum, protože jsem zbytek běhu mohla absolvovat v klidu a mohla jsem dostatečně ohlídat zbylé zónovky, které tou dobou už pekelně klouzaly a  bylo to docela o hubu. S tím, co o víkendu předvedla Abra jsem spokojená. Byly zóny, byly náběhy, nebyly laťky, docela makala a až na jednu vyjímku se soustředila...ale co jsem předvedla já mě netěší. Důvod, proč nejsem schopná doběhnout otevřený běh neznám, důvod, proč si disknu Abru na konci čistě zaběhnutého parkuru ano...už se tolik nesoustředím a chci být v cíli...hold moje chyba ale ten nebohý pes si to snad ani nezaslouží. Budu se nad sebou muset vážně zamyslet. Videjíčko zde.
Paní Fu začaly padat zuby, momentálně má v puse jen tři řezáky...zbytek je asi někde v nábytku nebo v omítce v ložnici...její touha šežrat celý byt začíná být šílená...snad už brzo budou ty hloupé mléčné zuby fuč, jinak hrozí, že nebudeme mít za chvíli na čem sedět ;-)

9. května
Abruška slaví své třetí narozeniny :o)
Přejeme ji co nejvíce skvělých zážitků, dobrodružství, závodů, lenošení, jídla....prostě všechno, co má opravdu ráda :o)

Závody v Hruškách pojala Abruška opravdu narozeninově. Před prvním během jsem ji podezírala, jestli už si někde na posilněnou nehrkla kapičku likérku, protože byla vychlamaná od ucha k uchu, krokodýla dlachnila s větší vervou než je obvyklé, na startu poposedávala, jako bych ji posadila na ježka...a výsledkem by famózní běh, kdy sice sejmula dvě latě (budiž ji omluvou, že byla ještě ranní rosa), ale nadělila mi ke svátku matek takovou postupovku, že jsem si nemohla přát lepší dárek ;-) Přes 5m/s...borderkáři se možná smějou, ale mé srdce se tetelí, jak se moje dlouhosrstečka hecla. Nejbáječnější je skutečnost, že ji tahle rychlost vydržela i zbylé dva běhy (už nemám měřeno, protože DIS bohužel bez času, ale makala holka makala). Sice jsme si na konto připsaly další dva DISky, ale domů jsem odjížděla spokojená, jako už dlouho ne :o) Tak všechno nejlepší, Abruško, dneska máme co slavit!
Videjíčko z Hrušek zde.

Jinak doplním resty z minulého týdne: fotky z obi semináře část první a část druhá. Fotky z chaty.

27. dubna My jsme se také nechtěly nechat zahambit našima zlatýma kámoškama, a tak jsme vyrazily na obedience seminář. Konal se 24. a 25. 4. v Ostravě- Třebovicích na cvičáku, kam chodíme pravidelně cvičit. V sobotu i v neděli jsme si perfektně zacvičily a zopakovaly vše, co je potřeba ke správnému výcviku. Měla jsme obrovskou radost, když se Lilča nechala pohladit od cizích lidí a vůbec se nestranila kolektivu. Ještě víc mě potěšila tím, jak hezky nosila aporty (ponožku, a když se moc dařilo i činku). Na oběd jsme byli v Třebovickém Mlýně, kde jsme se s minimálně hodinovým zpožděním a zmateným účtem oba dny najedli. Psi měli aspoň pořádnou socializaci v restauraci. Pohodový a krásně prožitý víkend jen dovršilo nádherné počasí. V neděli jsem padla do postele, a ani nevím, jak jsem usnula :D.
Kýťa a Lily

26. dubna Jak lépe trávit víkend než na závodech? Navíc, když jsou téměř domácí? Proto jsem sobotu i neděli od rána do noci strávily v Čebíně, kde se konal první Čebínský král. Nakonec se i milá islandská sopka umoudřila a dovolila přílet pana rozhodčího z Velké Británie, na kterého jsme se všichni obzvlášť a právem těšili, protože tak báječné parkury, jako Lee Gibson celý víkend stavěl, jsem už dlouho neběhala. Byly to krásné, prostorné, běhavé tratě, i když v každé byl nějaký ten zádrhel, kde se dalo hezky vydiskat. Žádná překombinovaná monstra, jaká byla k vidění třeba minulý víkend ve Šlapkách. V sobotu se začínalo openem, který Abruška doběhla s jednou chybou (shozenou předposlední laťkou) na 11. místě (pokud mě teda paměť neklame). Kdybych nebyla líná a udělala si o krůček víc, možná ta laťka dole nemusela být. Následovala zkouška LA2, kterou jsme zaběhly čistě, na druhém místě (čistě doběhli tři psi, v LA2 bylo klasicky 20-30 psů, ale počet vážně přesně nevím). Posledním sobotním během byl jupming, kde jsme se diskly...na tunelu (já to nechápu, přitom můj pes opravdu není žádný extra tunelář). Neděle pak začala katastrofálně zaběhnutým jumpem, kdy jsme se asi třikrát diskly, měla jsem pocit, že mi někdo zaměnil před startem psa za troubu, který nereagoval, ba povely vůbec neznal, na startu se neodkládal, náběhy do slalomu neovládal...asi se ještě pořádně neprobudila ;-) Závěrečná zkouška mi ale všechno vynahradila, byl to báječný běh, s rychlou a přesnou kolií, která předvedla na závěr parádní houpačku a doběhla ji čistě na třetím místě (mě potěšil hlavně fakt, že čistě doběhlo celých sedm psů). Odpoledního finále už jsme se účastnily jen jako fanoušci a tleskači, protože na nominaci do finále nám chloupek scházel ;-)Budeme se těšit, jakého dalšího zahraničního rozhodčího nám příště do Čebína přivezou ;-) Pro zájemce nabízím video z Abráškových běhů.

21. dubna Když se mě v sobotu Dáša ptala, jestli už paní Fu umí stahovačky kolem bočnic a zastavovanou zónu, docela dobře jsem se zasmála (jasně, že to Dáša myslela ze srandy)... :o) Ale přeci jen, aby nedošlo k mýlce, že si malá blondýnka u nás jen válí šunky, roste do oblak a terorizuje starší čtyřnohé členky naší rodiny, sestavila jsem malou video-ukázku toho, jak si s Fuzzynkou krátíme volnou chvíli a trošku zaměstnáváme její hlavičku.

Jinak nové rajské fotky jsou zde.

18. dubna Včerejší den jsem s holkama strávila na závodech ve Šlapanicích. Počasí vyšlo na jedničku, terén byl ideální (ani sucho, ani mokro), jen stav překážek byl mírně žalostný (což by pořadatelé ovlivnit mohli). Běžely se dva jumpy a dvě zkoušky. Abra byla po celý den dobře naladěna a i když k večeru už byla na psech patrná únava, stejně vesele běžela. Pískala Slávka Podmolová a přiznám se, že mě její tratě nikterak neoslnily, chyběl mi tam vždy nějaký nápad, který nahrazoval totální nesmysl v podobě náběhu do slalomu po zónovce v úhlu 360° přes půl parkuru...ale podmínky měli všichni stejné. První jump byl postaven jako šneček úrovně A0, většina psů měla problémy hlavně laťkami, hlavně úvodní rovinka (jako druhá nepochopitelně dálka, kdy psi nebyli v rychlosti, následující trojskok...) hodně padala. byla to trať dobrá na jízdu s trabantem (i spolehlivá oktáva se neztratila), ale majitelům ferari jsem to nezáviděla. Abra udělal chybu v náběhu, kdy si to slečna zamířila až do druhé branky, čili v cíli jedna odmítačka a výrazná časová ztráta (v tom odmítačka na slalomu nesnáším, protože pak si člověk ani neporovná časy). Pak následovaly dvě zkoušky. Do první Abra nastupovala po minutě ticha a mě to úplně vyvedlo z koncentrace (nebo spíš z nervů) a DISk to byl hned dvojnásobný ;-) Druhá zkouška znamenala buď nepohlídanou zónu nebo zmršený náběh na slalom (již zmiňovaný náběh o 360°z kladiny na slalom přes půl parkuru)...výsledkem byla varianta B a zase odmítačka ve slalomu, ale i tak 8. místo (VD) ve zkoušce (z cca 30 LA2 psů). Posledním čistým jumpem jsme si s Abrou spravily náladičku, z dvanácti čistých psů byla osmá v konečném pořadí (což mě těší), podle výsledkovky postupovka 4,6 (což taky není špatné, na to že to byl poslední běh dne, ale časy byly měřené ručně, takže težko soudit, jaká byla jejich vypovídací hodnota)...takže vím, že když se chce, i čistě zvládneme zaběhnout ;-) Náš plyšový talisman, paní Fu, jsme měly samozřejmě s s sebou...ta si závody užívá, i když po svém, všichni se s ní chtějí mazlit a to je náš lidumil ve svém živlu. Videjíčka ze závodů (jen první dva běhy) jsou zde.

Na rajčeti máme fotky z minulého víkendu, pokud by se někdo rád podíval ;-)

10. dubna Agility závody Vilémovický krápník odstartovaly naši letošní agilitní závodní sezónu. Načaly jsme ji dvěmi DISky, takže moc důvodů ke slavení není ;-)  Poprvé jsme běhaly na parkurech paní rozhodčí Ivety Lukáčové. V obou bězích totožná chyba, a to náběh do opačné díry tunelu. Doma jsem udělala pořádný video-rozbor z běhů a myslím, že jsem chyby našla, poučení pro příště. V prvním běhu jsem si Abru moc kontrolovala při skoku, koukala jsem na ni a tím pádem jsem ji tělem navedla do bližší díry, ve druhém běhu jsem měla naopak zůstat o krok pozadu, abych ji tolik nebránila ve výhledu na bližší díru...tolik moje diagnóza (takže blbá panička). Videa z běhů najdete zde. Závody to ale byly super, jednak díky prostředí, kde byl klídek a spousta, opravdu spousta volného prostoru pro vyblbnutí, rozcvičení a taky vyvenčení pejsků, ale hlavně díky týmu organizátorů, kdy vše probíhalo, jak mělo, žádné zbytečné prostoje, pro vítěze krásné ceny, takže holky mají moje uznání a poučit by se od nich mohli mnozí zkušenější pořadatelé závodů. Jediné, co ještě úplně neumějí, je objednávání počasí, ale to agility nadšenci většinou překousnou ;-)

7. dubna Velikonoce byly opravdu výživné a výchovné svátky. Lily naučila Fuzzynku jak celý den nespat a jen řádit do roztrhání těla a taky trochu štěkat. Naivně jsem si myslela, že po čtyřech dnech s tetou Lily bude Fu aspoň trochu unavená, ale chyba lávky. Cestou do Brna pěla árie, které ji ukecaná Líla naučila (evidentně není těžké šeltii rozštěkat), následně se rozhodla že bude řádit až do půlnoci a lítala po bytě jako střela, zatím co my jsme se snažili usnout. Únava na ni dodnes nepadla, a tak dále provozuje v bytě dostihy z jednoho pokoje do druhého, naučila se vyskočit do postele, když u ni leží Abruška (normálně ji to drzé mládě využije jako odrazový můstek), terorizuje nábytek, koberce, moje boty...prostě sranda s šeltií ;-) A paní Abra se tomu jen směje a říká si:,,Co si chtěla, to máš!" Ale za nic bych tyhle holky chlupaté nevyměnila ;-) Jinak Fu už dosáhla hranice čtvrtého kilogramu, tak snad brzo pochopí, že Abra vážně není její matka, jak se ji snaží na ulici všichni namluvit a nebude se snažit narůst do podobných rozměrů :o)
Pokud by vás lákaly fotky šavlozubých tygrů z víkendu, najdete je zde.

3. dubna Na Velikonoce přijela Marťa s holkama domů. Lilička, která viděla Fuzzynku poprvé, byla ze začátku trošku nechápavá, ale po chvíli spolu začaly řádit jako tajfun. Abka byla konečně šťastná, že ji neotravuje nějaké štěně, a může si pořádně odpočinout. V noci mě vzbudil Lilinčin štěkot, protože byla chudinka zavřená v pokoji, zatímco šly holky z vrchu čůrat. Myslela jsem, že ji zabiju, když jsem se podívala na hodiny a s hrůzou zjistila, že je teprve půl 3. Dneska se konečně udělalo krásně, a tak holky řádí na zahradě. Odpoledne se chystáme na trénink, tak doufám , že v noci se ji zase nebude chtít mě budit, když půjde Fů čůrat.

Uvědomila jsem si, že jsem nenapsala jak jsme se měly na semináři frisbee. Tak tedy konal se 20.03.2010 v Pohořanech. Konečně mi někdo ukázal jak správně házet. Není to složité naučit psa, ale páníčka. Naučila jsem se spoustu triků, jak frisbee správně ovladat a jakých chyb se mám vyvarovat. Lilinku to dost baví , takže jsem šťastná, že jsme našly nějaký jiný sport,který nás baví, když nám agi nevyšlo. Na další seminář se chystáme bohužel až v září, protože se nám všechny termíny už s něčím kryjí. Ale jsem ráda, že už jsme si našly spřízněné začátečnické dušičky Ivet a Eimi, se kterými se snad uvidíme na dalším semináři.
Kýťa a Lily

28. března Včera jsme vyrazily do Babic na návštěvu za Peťou, Argem a Spikym a společně pak na vycházku do lesa. Zajímala mě hlavně reakce malé Fuzzy na Arga, ale mile překvapila a vůbec se nepodivovala nad tím, že je tak veliký. Naopak se ji moc líbil a chvílemi se snažila přesvědčit ho ke hře, což působilo značně legračně ;-) Abruška taky byla ve svém živlu, konečně měla na hraní parťáka, který vyznává stejný honivý styl hry, se Spikym se pořádně vylítala, takže cestou domů jsem měla v autě dva KO pejsky. Za celou cestu šílenýma krucánkama až do Brna ani jednou necekly.
Dneska jsem nahrála na youtubko nové video, takže pokud se chcete podívat, jak vypadá Fuzzynčina nejoblíbenější domácí hračka, koukněte sem. Kdyby mi někdo minulý týden řekl, že spolu budou holky takhle báječně vycházet, nevěřila bych (po tom, co předváděla Abra když byla Lily malá...). Ale je to tak, dokonce jsou schopné žrát i z jedné misky, což zase trošku prudí mě ;-)
Ve středu jsem na vycházce pořídila i nějaké nové fotky (Abra v koši sice vypadá děsivě, ale co naplat, když s prvním sluníčkem vylezla nejen klíšťata, ale taky policajti, proti kterým se bohužel žádné repelenty nedělají).

22. března Fuzzy je od pátku u nás a záhy začala rozjíždět projekt na demolici našeho obydlí. Dnes ráno jsme našli KO tkaničku od páníkovy boty, ráno se snažila sežrat celou nabíječku od počítače a když není nic lepšího po ruce, jde si brousit zuby o botník. Tak jsem zvědavá, co nám z bytu zůstane, než holčička vyroste ;-) Je to naprosto happy štěně, pokud nespí, tak lítá jako šus, skáče metr dvacet do výšky, neustále se dere na klín, pošťuchuje Abru, trimuje mi vlasy, kouše nos, líbá svůj odraz v zrcadle...hlavní hrací sídlo si udělala v Abřím pelíšku, kde si osvojila i jeji hračky...ku podivu Abra nic nenamítá. Celkově mě Abra udivuje, jak je klidná, veselá a štěně rasuje jen minimálně (pokud ji Fu leze do misky, ozve se výstažné zavrčení, pokud to trošku přepískne, jako třeba včera o půlnoci, kdy do spící Abry v plném trysku naběhla, uvidí i zuby, ale nic hrozivého), po tom, co předváděla s Lily, obrovská změna k lepšímu (asi už je vážně dospělá) :o) A nebo je možná šťastná, že jsem si z Kláštěrce nakonec přivezli jen jednoho z těch šesti křiklounů, kteří se na ni vrhali;-) Pokud chcete kouknout na fotky z prvního jarního dne, najdete je zde.

Kýťa s Liloušem o víkendu absolvovaly seminář dogfrisbee, fotky najdete zde a na komentář budete muset počkat, až se má školou zaneprázdněná sestra rozhoupe něco kloudného napsat. Ale můžu vám říct, že se jim v líbilo ;-) Včera si u mě půjčovaly odolné disky, tak jsem zvědavá, jak dlouho vydrží odolávat šeltiímu smrtícímu stisku, který normální disky ničí, jako by byly z papíru...

15. března Malá změna image našeho webu (opravdu malá, mé programátorské schopnosti jsou značně omezené). Na našem youtubku jsou nová videa (teda zatím je tam jen jedno, ale nachystané jsou další...zbývá je na web nahrát).

A v rámci malé rekonstrukce stránek jsem si dovolila rozšířit jejich pole působnosti o dalšího člena, který sice zatím stále bydlí se sourozenci u své maminky, ale o víkendu již bude u nás ;-)
Fuzzy Cat Koryfej

A protože nejnovější fotky malých eFek jsou opravdu krásné, můžete se na všechny podívat zde.

7. března Další vydařená procházka okolím Baby, tentokrát i díky počasí s výrazně nižší účastí (za čtyřnožce pouze Mia, Aší, Eldík a naše Abra). Díky navrátivším se mrazům jsme se ani nebrodili bahnem jako minule, ale zato jsme se museli o chloupek víc navlíknout. Cestou jsme zvládli a čajíček a malé občerstvení v "tajné" hospůdce Pod Babou, o jejíž existenci jsme se na naši interní diskuzi téměř měsíc dohadovali. Takže info pro všechny: Existuje a zastávku tam vřele doporučuju ;-) Psiska si procházku taky užily, Abře vyhovoval menší počet účastníku, proháněla se s Eldíkem a Aší (což jsem docela koukala, protože jen velmi malé spektrum pejsků si hraje tak, aby to jejímu herním u stylu vyhovovalo), nosila dříví z lesa, pak při čajpauze zcela nepochopitelně machrovala na Miu (že by to bylo tím masem :o)) a jako nejlepší bod dne žrala koblihy na "koňské dálnici", po které vedla velká část trasy a strašně ji bavilo, jak se na ni zlobím. Škoda, že už je zítra pondělí a škola volá :(
Martina a Abra

6. března Dnes jsme konečně vyrazily s Lilčou ven pořádně si zacvičit. Jely jsme na klikr seminář do Frýdlantu nad Ostravicí. Ráno jsme ještě nakoupily spoustu sýru, aby bylo na co cvičit, ale nakonec jsme ho ani nepotřebovaly. Seminář byl pouze teoretický, protože se počasí moc nevyvedlo… Ale i tak byl tento den dost výživný na nové informace, protože  ,,obidiencářů" zde byla opravdu hrstečka. Názory ,,záchranářů a sportovkářů" mě občas dostávaly dost do kolen… :D Ale Lilince to vyhovovalo, dobře se bavila tím, když mohla zdrhat před mladšími, ale většími psy. Domů jsme se vrátily obě unavené a celé od bahna. ;) Byl to moc fajn den.
Renča a Lily

28. února Konečně vystrkuje sluníčko růžky, čehož jsme využili a na cvičáku zorganizovali společnou vycházku. Byla jsem až překvapená, kolik se nás nakonec sešlo, hafanů bylo požehnaně... Ani jsme nemuseli vyrážet nějak zvlášť daleko, naše "putování" započalo na konečné jedničky v Řečkovicích, odkud jsme se vydali na Babu a pak dlouho dlouho lesem, polem a blátem na Medlanecké letiště a pak už pro nás známýma cestičkama k domovu. Procházka byla výborná, pesani byli spokojení, vyběhaní a páníčci až čuměli, jak jim dala taková "první jarní" procházka po zimním lenošení do těla. Já, kdybych nemusela po příchodu domů vyrazit na návštěvu, dáchla bych si asi společně s Abráškem, která zalomila hned po povinném odbahnění v koupelně ;-)
Martina a Abra

17. února Zima nám letos dává opravdu zabrat. Holky si řádění ve sněhu užívají, ale na nějaké trénování venku to vážně není, takže jsme musely vymyslet způsob, jak je zaručeně unavit doma a navíc tak udělat i něco pro jejich zdraví. Tak jsme se dostaly ke cvičení na velkých míčích. Pro Abrušku je to sice stále cvičení hlavně na posilování odvahy než svalů, ale ať tak či onak, prospěšné to je. Koupila jsem pro ni speciálně EGG ball, aby byl dost dlouhý a podporoval u ni psrávné držení těla a polohu páteře. Přišel nám poštou a když jsem ten modrý kus gumy vybalila z krabice, nechtěla se na něj ani podívat, jak ji přišel děsivý. První dny se seznamovala jen s jeho přítomností v našem bytě, než jsme mohly začít opravdu zkoušet cvičení. Zato Lilinka se do cvičení hned naplno vrhla. Je to hold šelma bez zábran, navíc žravá šeltie a při představě, že stačí jen vyskočit na nafouknutou šišku a hned vás krmí kabanosem...prostě splněný sen (nemusí se pro jídlo drát na kuchyňský stůl a podobné zhovadilosti). Dneska už zvládá i cvičit na velkém overballu, na který se naučila i velmi rychle sama vyskakovat. Ale je vidět, jak takovéto "nepatrné" cvičení dává holkám zabrat, jak si posílí všechny svaly a po chvilce cvičení jsou příjemně unavené. Krátké videjíčko našich sosáčků najdete zde.

6. a 7. února Užily jsme si s Renčou báječný psí víkend, ale tentokrát bez našich vlastních psů (Lilinka si užívala rozmazlování doma s mamkou a taťkou, Abruška lenošila s páníčkem doma). V sobotu i v neděli jsme jako pomocníci pomáhali při Zimním závodě obedience v Brně, který se konal na BVV současně s výstavou DUO CACIB. V sobotu se konaly závody v kategoriích OB-Z a OB 1. Zde bylo patrné, jak těžké je pro začínající pejsky prostředí výstaviště, ruch okolo, klouzající koberec pod nohama... Já jsem všechny statečné obdivovala, protože mi bylo jasné, že za těchto podmínek by Abra prostě nepracovala a hrála si na neviditelného psa. Ve třídě OB - Z splnil limit pouze jeden pejsek, v jedničkách pak dva (přičemž na prvním místě Spiky s Petrou na známku výborně, kterému jsme moc moc moc držely palce,a na druhém místě kraťanda, které jsme my , majitelky sosáků, musely fandit snad automaticky:o)).
V neděli už to bylo zcela jiné kafe, protože nastupovali, dle mého soudu, profící (kategorie OB 2 a OB 3). Bylo poznat, jak jsou pejsci zkušenější a že se s náročností podmínek vypořádávají snáz. Předvedené výkony mi mnohdy braly dech a v duchu jsem si říkala, že kdyby tohle někdy dokázal můj pes, budu štěstím bez sebe ;-) Jsem ráda, že jsem u těchto závodů mohla být jako pomocník a tak průběh po oba dny sledovat.
Ve volné chvíli jsme si prošly stánky a podívaly se po kruzích, v sobotu i v neděli jsme měly to štěstí, že se ještě posuzovalo u šeltiček, takže jsme se mohly pokochat i tam.
Jediné, co nám pobyt na výstavišti znepříjmňovalo, byli zcela nečekaně vystavovatelé. V neděli se hned vedle našeho "zázemí" usadila skupina teriérářů, kteří přistavili své pojizdné králikárny napěchované psy, rozložili ohrádky a klece, postavili šibeničky a vrhli se do "výstavní" úpravy svých čtyřnožců. Tolik smradu jsem jaktěživa nezažila, navíc po chvíli se na zemi začaly objevovat i první hromádky, s očuráváním všeho okolo,včetně přihlížejících diváků, si psi ani jejich páníčkové nedělali hlavu...prostě odpornost největší. Fuj fuj fuj a ještě jednou fuj!!!
S blížícím se jarem doufám, že teď už nás čekají hlavně akce v doprovodu našich milovaných fen, Abráška a Lilinky a kdo ví, třeba i třetí holky do party :o)

1. února Přidávám odkaz na fotky ze sobotních sněhových radovánek.  Najdete je zde.
V neděli jsme výpravu do hor opakovaly. Tentokrát ale ne jen jako pěšáci, ale jako praví a nefalšovaní běžci na lyžích. Já jsem na běžkách stála asi po osmi letech, Kýťa po prvé v životě...o to větší to byla sranda :o) Abra se na nás koukala jako na marťany a držela si od nás z počátku řádný odstup. Lilča byla o něco milejší a tak nám nosila do stopy pod lyže klacíčky, větvičky a prostě se dobře bavila. Jen nevím, kdo byl po takovém výletu více unavený, jestli holky dvounohé, nebo čtyřnohé?

24. ledna
Lilinka slaví své první narozeniny :o)
Přejeme jí všechno nejlepší, neustále plnou misku, hodně páchnoucích mňaminek,
nikdy nekončící zábavu a spoustu lotrovin a přiblblých nápadů do dalších let. M+L+A+R

Dneska Lilinka oslavila svoje první narozeniny. Z dárečků měla velkou radost. Hlavně z těch, které se daly hned sníst :D . Dopoledne jsme ale strávily sportovně, vycházkou na Visalajích. Fotky najdete zde. Doufám, že Lilča mi bude dělat věrného společníka ještě aspoň 100 let. Renata a Lily

15. ledna Aktualizována sekce Kam se chystáme.

13.ledna Vánoční stromeček u Škovroňů přežil, i když jsme o něj měli velké obavy. Tchoříček Lily jako by věděl, že se pod něj nosí dárky a stromeček pro ni představoval tabu. Na Štědrý večer se pak chovala jako nejvzornější a nejklidnější pes, což u ní není zcela normální, spíše až nenormální, takže nás mile překvapila (obavy z šeltie, která bude při večeři pod stromečkem cupovat dárky se nenaplnily). Pokud vás zajímá, jak jsme se měly o "vánočním" volnu, tak každá z nás úplně jinak. Zatím co Lilinka si jezdila s Kýťou po výletech (byly sáňkovat na Pustevnách, podívat se na zvířátka v zoo Olomouc, procházkovaly po okolí, jezdily na treninky...), Abruška se držela v bezpečí domova před případnými střelci (nutno říct, že letos sice nebyli v tak hojném počtu, jako v roce loňském, ale stejně se snažili) a já jsem se pro změnu všech změn učila na zkoušky. Na Silvestra si Abra jako nejvhodnější úkryt zvolila koupelnu, ukrytá před všemi těmi děsivými zvuky a nadopovaná sedalinem. Po loňské zkušenosti jsem se přeci jen rozhodla, že tohle pro ni a její psychiku bude nejlepší řešení. Celý večer si v klidu prospala a na Nový rok ji bylo fajn, byla odpočatá, žádné nervíčky a stresíčky. Lilinka se o silvestrovské noci chovala jako hrdina (však taky je hrdina), jen si tu a tam blafla na světýlko a jinak byla klidná. Fotky z vánoc a okolních dnů najdete zde. Ježíšek nám nadělil nový foťák, takže se máte na co těšit, Renča fotí jako o život.
Nový rok nám začal nadějně, tak doufám, že se bude dařit i nadále. Lilinka má sundaná rovnátka a může se naplno pustit do trénování přinášení a aportování, konečně může svobodně brát věci do huby. Abruška měla hned na začátku ledna absolvovat oční vyšetření, ale paní doktorka onemocněla, takže se vyšetření odkládá na dobu, kdy si zase najdu chvilku, zvednu telefón a objednám nás. Já jsem dnes po několik týdnů trvající bitvě s učením udělal zkoušku z patologie, takže už je mi hned veseleji a hlavně, můžeme si zase více užívat volného času. Za tento výsledek jsem byla ochotna obětovat i sobotní Robinsonádu, což už je co říct (pravdou ale je také fakt, že nemáme přes zimu nějak zvlášť natrénováno, takže by jsme stejně asi díru do světa neudělaly). Ale nutno poznamenat, že Abrunka je velice tolerantní zvíře a celé tyhle lapálie s učením zvládá velmi statečně:o) Pomalu začínáme plánovat akce, kterých se zúčastníme v letošním roce, takže co nevidět přijde i aktualizace Kam se chystáme?
Martina a Abra

22.prosince Abych unikla předvánočnímu shonu a trošku si oddechla před další vlnou učení na zkoušky, vyrazili jsme i s kamarády na babiččinu chatu. to, že předpověď hlásala šílené mrazy nás nějak nezaleklo...takže si holky aspoň mohly užít pořádný mráz a sníh, který je tak promrzlý, že se ani nelepí na chlupy - takže žádné koule na podvozku (ale zase mrzne na packách). Protože Kýťa musela ještě v pondělí a úterý do školy, vzala jsem si s sebou obě naše holky a o to to byla větší prča. nejen že si holky mohly spolu venku pořádně zařádit, ale jako bonus navíc Lilinka bavila všechny přítomné svým vybraným chováním, spolunocležnictvím ve spacáku, požíráním všeho dostupného...hold konečně všichni pochopili, jaký je Abruška andílek :o)
Martina a Abra

13. prosince Letošní druhou polovinu roku jsme s Kýťou označily jako tragickou a tento víkend u Martiny, na který jsme se obě (všechny čtyři) strašně těšily, vše jen podtrhnul... Minulý víkend se nám zranil páníček Tukan a když jsem ho v úterý viděla při návratu z nemocnice, hodně jsem váhala, jestli vůbec pojedu. Ale slíbil mi, že to zvládne, doma jsem mu vše nachystala, zavalila ho potravinami a s obavami jsem přece jen s holkami do Čebína odjela. Víkendovka byla tentokrát zaměřena na triky, poslušnost a hlavně klikr tréninky...prostě super, super a ještě jednou super. Marťa nás zásobila spoustou dobrých a užitečných rad, hlavně v oblasti shapingu, který bych a Abráškem ráda zdokonalila. Navíc Abruška cvičila, moc nestresíčkovala, jak je poslední dobou jejím zvykem(blížící se Silvestr a k tomu hárání). Lilinka klasika, aktivní hvězda, za žvanec udělám i salto mortále, snažila se i v prostředí se spoustou pejsků...myslím, že s ní může být Kýťa nad míru spokojená. Bohužel, Lilinka v sobotu dopoledne začala kašlat a tak jsme se rozhodly, že raději pojedeme večer domů a nebudeme zůstávat do neděle (po tom, jak dopadnul Spiky, jsme neměly moc chuť riskovat...). Takže jsme v sobotu večer jely dom, taťka byl naštěstí tak ochotný, že pro nás "mimo plán" přijel, páníček byl taky rád, že jsme se mu vrátily dřív...nejvíc zdrblá z toho byla ale Renča, protože když už konečně mohla někam vyrazit kvůli zdravíčku ona, onemocněla pro změnu Liluška. Nebojte holky, příští rok to bude určitě lepší :o) Hlavně aby Liluška nestonala dlouho a byla brzo v pořádku!
Martina a Abra

17. listopadu Kýťu skolila choroba v sobotu, mě v pondělí...takže jsme si užily sváteční volný den nikoli na pejskařských akcích, ale v posteli. Obedience se nekonala (ani trénink v podání Lilinky, ani zkoušky v podání Abry), což mě sice může štvát, ale běhat po place s horečkou by asi nebylo nejlepší řešení :o) K úspěšnému složení OB-Z (a k nejlepšímu výsledku v dané kategorii) gratulujeme Spikyškovi a Syďáčkovi vzkazujeme, že příště se určitě zadaří víc!
Martina a Abra

8. listopadu Po delší době jsme si zase daly do těla pořádným trénováním a strávily jsme super víkend v Čebíně. V pátek sice Abruška klasicky bojkotovala činnost a vyhlížela bubáky, kteří se na ni ze tmy vyhrnou, ale vyspala se do růžova a v sobotu mě překvapila báječnou náladou, která ji vydržela až do konce víkendu. Takže jsme si běhání užily:o) Abra běhala s maximálním nasazením a radostí, chyby které se vloudily, byly čistě z moji strany, takže by se nad sebou měla panička trošku zamyslet. Pomaličku si Abrášek začíná zvykat také na miskovou metodu odměňování, kterou začala Martina při trénování praktikovat, a docela se ji líbí. Nakonec i počasí se nad námi slitovalo, pršelo jen v sobotu dopoledne a v neděli dokonce vykouklo i sluníčko, nezmrzli jsme, i když jsem se toho vážně obávala, když jsem v úterý viděla závěje i v centru moravské metropole. Video z víkendu najdete zde.
Martina a Abra

3.listopadu Stránky konečně na webu a přístupné všem. Z neznámých důvodů mi ve složkách holek nevyskakuje obrázek šipky, o čemž vím a budu se to snažit v nejbližší době napravit...
Ať se Vám u nás líbí :o)

1.listopadu Budiž spuštěn nový ,,projekt" společných stránek sosáčků, které patří do rodiny Škovroňových a právem se zde řadí mezi plnohodnotné členy. Nad společnými stránkami jsme s Kýťou přemýšlely dlouho, ale rozhoupaly jsme se až ve chvíli, kdy se v mém počítači zřítil software a pohřbil tak všechny soubory, složky a mezi nimi i stávající Abruščiny stránky. Říká se tomu škola života, hold holka, kdo nemá zálohovaná data, má smůlu!
skovronky.cz jsou tady pro všechny a my se těšíme na vaše vzkazy a náměty :o)
Martina